Článek
Ottawa (od našeho zpravodaje) - Šestnáctka letošního draftu do NHL, po níž sáhlo St. Louis, prožila pořádně krušný rok plný rekonvalescence a fyzioterapií. „Nebylo to vůbec příjemné období,“ prozrazuje plzeňský odchovanec.
Byl jste po úvodním duelu se Švýcarskem hlavně rád, že jste ho tentokrát přežil ve zdraví?
Jo, uvědomil jsem si, že je vlastně super, že se nic nestalo. Užívám si, že opět můžu hrát hokej, protože jsem toho tenhle rok fakt moc neodehrál. Ale jsem konečně znovu na sto procent připravený. A myslím, že jsem předvedl slušný výkon. Hlavně že jsme do turnaje vstoupili vítězstvím, to je skvělý odrazový můstek.
Hokej hrajete takřka celý život. Jaké najednou bylo muset se obejít bez něj?
Nebylo to příjemné. Hlavně začátek byl složitý, když jsem se dozvěděl, že pauza bude takhle dlouhá. Hned po zranění jsem viděl úspěch spoluhráčů z dvacítky, pak jsem sledoval kluky v Plzni a nemohl jim pomoct. Přes léto už to bylo lepší, protože se nehrál žádný hokej. Na podzim to na mě zase trochu dolehlo, ale měl jsem jasný cíl a směřoval jsem za návratem.
Čím jste se snažil odreagovat?
Vlastně jsem toho ani moc nestíhal. Akorát jsem doháněl školu. Fyzioterapie a tréninky na suchu zabraly spoustu času. Postupem času jsem si na to zvykl a zvládal jsem to celkem dobře.
Dá se návrat něčím urychlit?
Neřekl bych. Tělo se nějaký čas hojí. Zvlášť v takhle mladém věku je důležité být trpělivý a nezkoušet to dřív. Radši si počkat na správný čas. Ale nestačí jen ležet a čekat, musel jsem makat každý den a obětovat tomu spoustu práce. To jsem podstoupil a díky tomu můžu znovu hrát.
Obránce české dvacítky Adam Jiříček
V juniorce v Brantfordu jste naskočil už v listopadu, jenže už ve čtvrtém duelu jste schytal znovu ránu na pravé koleno.
Sám jsem to nechápal. Ani jsem nebyl naštvaný nebo smutný, prostě jsem to nepobíral, že se to může stát. Naštěstí tentokrát stačila pauza jenom na pár týdnů.
Nebojíte se, že budete mít s kolenem v budoucnu problém?
Ani ne. O koleno vlastně vůbec nejde. Je fakt jenom blbá náhoda, že jsem po deseti měsících zase dostal do stejného místa. Teď mi koleno v pohodě drží, za to jsem rád.
Bratr David si na šampionátu dvacítek přivodil podobné zranění před třemi roky a rovněž v prvním zápase. Zrovna v tomhle jste se po něm opičit nemusel, že?
K tomu ani není co říct. (hořce se usměje) Prostě obrovská náhoda. Brácha aspoň neměl zranění tak vážné, ale aspoň jsem na něm viděl, co všechno návrat obnáší.
Jste spolu během mistrovství v kontaktu?
Píšeme si nebo voláme skoro každý den. Teď jste mi vlastně připomněl, že mi volal hned po zápase a já se mu zapomněl ozvat zpátky. (směje se)
Obránce české dvacítky Adam Jiříček.
Jak vnímáte Davidův trejd z Columbusu do Minnesoty?
Myslím, že mu to může jenom pomoct. Přál jsem mu to. Brzy určitě dostane šanci. A bude to větší šance, než jakou měl v Columbusu. Věřím, že tam naplno ukáže svůj potenciál.
Jeho příchod však možná odnese David Špaček, další talentovaný pravák, který čeká na příležitost.
Ale konkurence je všude. Že to vyšlo na dva Čechy? To je hokej. Jsou kamarádi od dětství, budou makat a třeba si jednou zahrají spolu.
