Šmíd slavil v kabině s českými juniory a bude platit. Měl jsem husinu, říká. Jaké šance dává proti Kanadě?

Ožívají vám sedmnáct let staré vzpomínky na českou poslední, bronzovou medaili?

Určitě, ale trochu rozdíl je, že v Grand Forks tehdy na zápasy chodila spousta lidí. Tady je aréna z několika důvodů prázdná. Ale samozřejmě i tak po závěrečném hvizdu to byl super pocit. Měl jsem husinu, skoro jsem byl až dojatý. Kluci fakt makali, padali do střel, hráli jako tým. Celý zápas disciplinovaně, předvedli dobrý týmový hokej. Ameriku každý favorizoval na medaili, na finále, a Češi ji dokázali porazit. Jsem za ně moc rád.

Byl jste se podívat i v kabině, že?

Ano, zakřičel jsem si s nimi. Bohužel jsem, já blbec, šlápnul na znak a mám to za dva tisíce! Už mi posílali fotku, že tam jsem napsaný na tabuli. (usměje se) Ale bylo to skvělý. Kluci si zakřičeli, měli nějaký proslovy, prostě super! Tyhle věci, kabina, mi z hokeje chybí nejvíc.

To jste mi nahrál na další otázku. Nezviklalo vás to, neuvažujete po skončení kariéry z rodinných důvodů ještě o návratu na led?

Moje rozhodnutí pořád trvá, ale jak jsem čím dál víc na zimácích, tak mi samozřejmě hokej chybí. Tedy do té chvíle, než mě začne něco bolet. (usměje se) Můj den před zápasem vypadal tak, že jsem byl na dětském hokejovém kempu a byl jsem v kuse šest hodin na ledě, takže jsem byl úplně hotovej. Myslel jsem si, že ten zápas s Amerikou snad ani nedám. Ale pak jsem si řekl, že je prostě musím jít podpořit a zaplať pánbůh, že jsem šel! Večer jsem pak ani nemohl usnout, jak jsem byl napumpovanej adrenalinem, že to kluci zvládli. Ale je fakt, že teď mi hokej za tu dobu chyběl asi nejvíc.

Kdy jste začal věřit v postup do semifinále?

Za stavu 3:1 Amerika docela znervózněla. Najednou jsme dobře napadali, nešla jim rozehrávka. V tu chvíli jsem fakt začal věřit, že šance je velká. Pak jsme ještě dostali přesilovku pět minut v kuse a tam mi přišlo, že kluci začali být nervózní a začali se vítězství bát. A pak jsem docela znervózněl, kdy Svozil dostal bůra. A ještě když snížili na 2:3 a zbývalo dost času. Ale kluci to sehráli fakt dobře a pojistili postup gólem do prázdné brány. Bylo vidět, že ho fakt chtějí a byli za to po zásluze odměněni.

Co považujete za klíčové?

Týmové pojetí! Američani jsou na tom bruslařsky a co se individuálních dovedností týče velmi dobře, ale Češi hráli jako tým. Pohromadě, disciplinovaně, dobře napadali, blokovali střely, dali do toho srdce. Pak tým vždy zvítězí nad individualitami.

Chystáte se i na páteční semifinále s Kanadou?

Určitě, akorát manželka naplánovala na sobotu nějaký výlet k jezeru, a to by se hrálo o medaili... Budu to s ní muset ještě probrat, protože bych na těch zápasech rád byl. A samozřejmě bych chtěl vzít i děti. Kdy jindy je vzít na hokej, než na Česko - Kanada! A ještě mi děti říkaly, že by fandily Česku! Doufám, že budeme moct jít všichni a když ne, tak zase půjdu alespoň sám. (usměje se)

Jaké šance českému výběru proti Kanadě dáváte?

Bude to samozřejmě těžký. Kanada je našláplá. Nechci dělat nějaká velkohubá prohlášení, ale porazit se dá každý. Už jsme porazili Ameriku. Překvapení se dějí. Za mě tam šance určitě je. Koukal jsem na Kanadu se Švýcarskem a Švýcaři je taky docela slušně potrápili. Nebylo to úplně jednoznačný. Za stavu 5:3 pro Kanadu Švýcaři tlačili a kdyby snížili, tak by ještě měli problémy. Samozřejmě jejich tým je velmi kvalitní, ale šance vždy je. Tohle je krátkodobý turnaj a občas se zázraky dějí.

K českému hokeji jste poměrně skeptický. Může případná medaile znamenat, že to s ním není až tak zlé?

Na tom se nic nezmění. Jestli vyhrajeme medaili nebo mistrovství světa nezmění nic na faktu, že v českém hokeji je problém. V systému, ve výchově hráčů. Nemáme dostatek kvalitních, dobře zaplacených trenérů. Na tom se vůbec nic nemění, když se jednou za čas udělá nějaký úspěch. Třeba Slováci taky udělali medaili na olympiádě, ale vědí, že problém tam asi dlouhodobě mají. Teď měli vysoko draftovaný kluky, ale bude to takhle každý rok? Nemyslím si. Jedna vlaštovka jaro nedělá. Je to super, ale problém podle mě v českém hokeji zůstává.

Řekl jste, že v Edmontonu je prázdná hala z několika důvodů, z jakých?

Za prvé kvůli termínu. Lidi jsou ještě na dovolených, u vody, je krásný počasí. Za druhé IIHF a Hockey Canada nastavili úplně šílenou cenu lístků. Lístek za 100 dolarů na juniorský hokej je prostě hodně. Když na Kanadu stojí 130 dolarů, rodina s dvěma dětmi zaplatí nějakých 500 dolarů. To je šílenství. A třetím důvodem jsou skandály. Lidi jsou naštvaní za to, co se dělo na juniorských šampionátech v předešlých letech, jak se to ututlávalo. (Kauza sexuálního násilí, pozn. red.) Teď se to řešilo v televizi, zabývá se tím kanadská vláda. Odešli velcí sponzoři. Není to sranda a je to bohužel jedno s druhým. Líto je mi to kvůli klukům, že hrají v krásné hale a jsou prázdné tribuny.