Článek
Začněme mistrovstvím světa hráčů do dvaceti let. S těmito turnaji máte vlastní zkušenosti. Vybavíte si svoje účasti na světové juniorské scéně?
Samozřejmě. Poprvé jsem na šampionátu startoval v roce 2006 ve Vancouveru pod trenérem Radimem Rulíkem a asistentem Janem Votrubou. O rok později jsem byl taky na mistrovství ve Švédsku, kde nás vedl hlavní trenér Vladimír Bednář. Ze spoluhráčů mě hned napadnou útočníci Michael Frolík, Jirka Tlustý, Martin Hanzal i další, z brankářů Marek Schwarz a Jakub Kovář. První rok jsem byl spíš náhradníkem a stabilně jsem chytal na svém druhém šampionátu.
Staly se pro vás reprezentační akce s dvacítkou odrazovým můstkem do světového hokeje?
Už jako účastník obou mistrovství světa do dvaceti let jsem tehdy chytal na klubové úrovni v Kanadě, kam jsem zamířil po draftu v roce 2005. Než jsem se dostal do reprezentačního áčka, uteklo pár roků. Ale určitě i zkušenosti z dvacítek mi pomohly k tomu, že jsem byl u titulu mistrů světa v roce 2010 jako dvojka za Tomášem Vokounem, moc si cením i bronzu z Bratislavy 2011. Nedá se dopředu říci, že působení ve dvacítce je hned předzvěstí pro posun do áčka. Může tam být nějaká plynulá návaznost, ale vždycky záleží na situaci. Je hrozně těžké se prosadit.
Jaké máte poznatky z mistrovství světa v Ostravě?
Byl jsem se podívat na prvním zápase našich kluků s Ruskem. Sehnal jsem si lístky, i když byl o tento duel obrovský zájem.
Byl jste v kontaktu s českou reprezentací třeba jako pozorovatel nebo poradce realizačního týmu?
To ne, jsem pouze divákem. Trenérem gólmanů je tam Radek Jirátko z Kladna. Trenéři jistě podrobně probrali brankářské téma. Ze čtyř gólmanů v závěrečné přípravě se rozhodli pro tři. Na někoho ta nevděčná role mimo nominaci prostě padne. Je to v kompetenci trenérů a záleží na nich.
Na zápas Česka s Německem jste se už do Ostravy nevypravil?
Nešlo to časově skloubit. Ve stejný den a dokonce ve stejný čas jsme hráli s Ústím nad Labem v první lize se Sokolovem. Ale sledoval jsem dění z Ostravy zprostředkovaně a věděl jsem, že naši brzy prohrávali o dva góly. Je to krátkodobý turnaj, v němž se bojuje o každý bod.
Pojďme k vaší ústecké činnosti. Zpočátku sezony jste zůstával při zápasech jen na tribuně, ale nyní už jste z pozice trenéra brankářů přímo na střídačce. Jak se vám nová práce v první lize zamlouvá?
Jsem blíž u ledu a je to něco jiného, než dřív. Slyším trenéra Tomáše Mareše i jeho asistenta Jardu Roubíka, jaké hráči dostávají pokyny. Z hlediště to nepoznáte. Takhle vím, co se má hrát a jsem více vtažený do hry. Do fungování klubu ale už tolik nevidím.
Jistě sledujete i extraligu. Z ní v létě odešli špičkoví gólmani Hrubec z Třince a Will z Liberce do zahraničí, vytratil se i Bartošák. Co říkáte na současnou brankářskou společnost?
Momentálně kraluje Dominik Hrachovina v Liberci. Moc ho neznám, jen jednou jsem ho potkal. A v libereckém týmu se mu daří skvěle, což je jen dobře pro klub i pro něj. Bohužel pro extraligu ale zmizí do Finska, kde má podepsanou smlouvu pro příští rok. Třeba vyskočí někdo jiný. Například loni měl výbornou sezonu Dominik Frodl v Plzni, kde se na to snaží navazovat. Uvidíme na konci soutěže, kdo se výrazně prosadí.
Co jako bývalý brankář soudíte o formě plzeňského útočníka Milana Gulaše?
Nejen podle mne je to nejlepší hráč v extralize, jejíž úroveň převyšuje. Dokáže se trefit z jakéhokoli místa. Každý je ubránitelný, ale Milan Gulaš má k sobě Tomáše Mertla, který třeba teď v sobotu dal dva góly Plzně v Karlových Varech. Soupeři si na ně dávají pozor a každý tým si stanoví taktiku na jejich bránění. Někdy se povede je uhlídat, ale většinou ne (úsměv).
