Hlavní obsah

Nečekaně potkají Slováky. Covid překopal plány dvacítce, která se drží indického přísloví

Edmonton/Praha

Přečkali povinnou čtyřdenní karanténu po příletu, všechny testy na koronavirus mají nadále negativní a už v Edmontonu dokonce vyjeli k tréninku na ledě. Přesto i na české hokejisty dolehne covidová komplikace v dějišti mistrovství světa do 20 let. Měli tam sehrát dva zápasy, než 26. prosince začnou vlastní turnaj, jenže pozitivní testy v týmech Švédska a Německa přiměly pořadatele úplně překopat program přípravných duelů. Česku tak odpadl nejen test s Němci, ale i s Finy. Místo toho nastoupí 23. prosince proti Slovákům.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Kouč dvacítky Karel Mlejnek ještě v době, kdy působil coby asistent trenéra u národního týmu dospělých.

Článek

„Ještě to není úplně oficiální a možná maličko touto informací předbíhám, ale na mítinku organizátorů se všemi trenéry docela striktně zaznělo, že za těchto okolností, kdy se Švédům a Němcům prodlužuje karanténa až do 24. prosince, dostanou všechna ostatní mužstva jen jeden zápas jako generálku na mistrovství. Nám byli určeni Slováci," vysvětluje kouč Karel Mlejnek.

Tři jména musí Mlejnek škrtnout

Připouští že náhlá změna a možnost sehrát jediné utkání místo plánovaných dvou představuje komplikaci směrem k určení definitivní nominace. Ze seznamu osmadvaceti českých hokejistů, kteří do dějiště turnaje přiletěli, musí kouč škrtnout ještě tři jména. „Přemýšlíme, jak zápas se Slováky pojmeme, jestli skutečně do podoby generálky nebo složíme mužstvo tak, aby nám zmizely poslední otazníčku. Kloním se k určitému kompromisu," uvažuje Mlejnek.

Na zvláštní okolnosti pak volí filozofický pohled. „Četl jsem tady knížku, kde se zmiňuje indické přísloví, že kdo chce žít v řece, musí být kamarád s krokodýlem. Tak já bych se ho držel v tom duchu, že kdo chce zvládnout bez újmy bublinu, musí zůstat maximálně disciplinovaný a všechno překousnout," uzavírá český kouč.

Také hráčům české dvacítky je ale líto, že v programu zůstala pouze jedna zápasová příprava. „Je to veliká škoda, a možná při tom duelu bude trochu nervózní atmosféra právě s ohledem na nutné zúžení kádru. Chci panu Mlejnkovi svým výkony při tréninku dát záminku, aby mě napsal do sestavy," přiznává ale budějovický útočník Martin Beránek. Sám cítí, že o své místo na soupisce ještě musí zabojovat. „Snažím se o agresivně hokej, s důrazem a tlakem do branky. Vyhovuje mi, že na užším kluzišti se dají dohrávat souboje," dodává hráč Motoru.

Obránce Radek Kučeřík je přece jen v odlišné pozici. Patří mezi desítku pamětníků minulého MS do 20 let a trenér Mlejnek o něm mluví jako o symbolu spolehlivosti. „Trenérova slova jsou pro mě závazkem. Poslouchají se hezky, zároveň ale znamenají i určitý tlak, což ale k reprezentaci patří," říká hokejista, který na podzim při nerozjetí soutěží v zámoří nastupoval za prvoligový Přerov.

Nadšení, že směli z pokoje i na led

„Jediný zápas jako otestování formy pro šampionát představuje pro trenéry trochu nominační vabank, ale všichni musíme vzít věci, jak jsou. Velkou devízou tohoto mužstva je soudržnost a všechny složitosti provázející konání šampionátu jen tmelí naši partu," míní Kučeřík, jenž přiznává, že s velkou úlevou opouštěl samotku na hotelu. „Byla to paráda, že jsme konečně mohli opustit pokoj a po šesti dnech jsme se pak dostali konečně i k hokeji," raduje se. „Hulákali jsme po sobě jako malí caparti, šli jsme na led ohromně natěšeni," doplňuje Beránek.

Mlejnek si nemohl nevšimnout nadšení hráčů na prvním tréninku po povinné karanténě. „Bruslili jsme ale ve vedlejší hale, na hlavní ledovou plochu nás zatím nepustili. Na každém kroku platí přísné pravidlo, všude s rouškou. Sundat ji můžou hráči teprve, když vstoupí na led. Všichni ji pak nemusíme mít jedině u stolu při jídle," přibližuje Mlejnek.

Na jídlo chodí jen po deseti

„Jak se tady všechna omezení snaží extrémně minimalizovat kontakt i uvnitř týmu, tak se stravujeme ve skupinách jen po deseti," přibližuje Mlejnek. „Rozdělilo se to podle pokojů, máme každá skupinka na jídlo sotva patnáct minut. Když jsme byli každý zavřený sám, tak jsme si pořád volali nebo psali přes sociální sítě a tak trochu zabíjeli čas," říká Kučeřík.

Život v bublině znamená, že Edmonton hráči poznávají jen z oken autobusu. „Taky máme pěkný výhled na město z okna pokoje, ale jinak se opravdu nikam nedostaneme. Když procházka, tak jen po chodbě," usmívá se Kučeřík.

„Za čtyři dny karantény jsem tady toho naspal nejvíc za celý rok, koukal hodně na seriály na Netflixu, na YouTube sjížděl videa, volal jsem si s rodiči i s dědou v Česku, přesto jsem jásal, když jsme konečně směli opustit pokoje. Je to opravdu zvláštní pocit, ale na druhou stranu jsme nesmírně rádi, že tady vůbec můžeme hrát. Za sebe říkám otevřeně, že někdy v listopadu jsem se o šampionát hodně bál," vypráví Beránek, jenž si Vánoce doma odložil až na začátek ledna s vírou, že se v nominaci udrží. „Stýská se mi tady vlastně jen po cukroví, ale naši mi určitě nějaké schovají," doufá.

Na trudomyslnost není čas

„Kluci nepůsobí, že by je ta karanténa zdeptala. Výbornou práci během ní odvedl kondiční trenér Martin Iterský, který dvakrát denně připravil online cvičení a dával jim pořádně do těla. Udělali jsme tady na každý den docela našlapaný program, aby nepodlehli trudomyslnosti," přibližuje Mlejnek, jenž měl během karantény s každým hokejistou distanční online hovor. „Bavili jsme se o konceptu hry, roli jednotlivců v týmu, ale i o podmínkách v jakých působíme," říká český trenér.

Související témata: