Článek
S gólmanem Lukášem Dostálem jste bráni jako dva lídři týmu. Jak tu roli nesete?
Všichni vidí, že Dosty je z našeho ročníku úplně nejvýš a věřím, že bude v brance klíčovou postavou. My všichni ostatní jsme na stejné lodi a musíme hrát každý za každého. Skupina je hodně těžká a kdybychom vyhlásili nějaký bezhlavý útok na medaile, tak bychom byli za blázny. Je to otřepané klišé, ale opravdu musíme jít na turnaji zápas od zápasu a být pokorní.
Vy ale jako jediný máte zkušenost i z předchozích dvou šampionátů dvacítek. Dokážete z nich těžit?
Doufám, že jo. Snažím se jít klukům trochu příkladem, nejen na ledě. Přece jen už vím, jak to chodí a co očekávat. Měl bych být už dost odolný, rozhodně se z něčeho jen tak nesesypu. Taky proto, že se to učím každým zápasem na farmě.
Jak to myslíte?
Trenér mi řekl, že jsem nejmladší a musím mu dokázat, že do sestavy patřím. To bylo docela složité na psychicky. Postupně jsem ale dostával větší prostor, hrál už i přesilovky a oslabení, dařilo se mi. I když jsem po tom inicidentu na více než dva týdny vypadl ze zápasového rytmu, tak věřím, že jsem formu neztratil a přenesu si ji i na mistrovství světa.
S čím byste byl po turnaji spokojený?
Když se podívám do minulosti, tak náš ročník 2000 na všech juniorských turnajích každý odepisoval a my skončili druzí na Hlinkově memoriálu a čtvrtí na MS do 18 let. Budeme teď i v Ostravě chtít všem ukázat, že ti, co nám nevěřili, se zase pletli.
V Česku se hraje MS této věkové kategorie po dvanácti letech. Cítíte velkou zodpovědnost?
Nechci si připouštět žádný tlak. Naopak jsme rádi, že můžeme hrát doma a třeba já se na to těšil strašně dlouho. Když se to před pěti lety rozhodlo, hned jsem tátovi říkal, že bych chtěl hrát. Užiju si to ale i kvůli jídlu, které mi v Americe chybí. Hned po příletu jsem si dal řízek se salátem, nejvíce jsem se ale těšil na svíčkovou od maminky.
