Článek
Před dvaadvaceti lety byl coby asistent Jaroslava Holíka u zlata z MS dvacítek, o šest let později ji pak sám vedl jako trenér, v roce 2008 dělal asistenta Miloslavu Hořavovi. Od té doby však Radim Rulík koučoval výhradně seniorské kluby.
„Za ty roky jsem si od toho trochu odvykl, i když v extralize se také občas dějí věci. Pro mě to také není jednoduché, to říkám narovinu. Hráči něčemu věří hned, a naopak u některých věcí si myslí, že by je mohli udělat jinak, ale ono to nejde. Musí získat zkušenosti," uvědomuje si.
Horší vstup do zápasu se Slováky si ani nemohl představit. Soupeř šel do vedení z první střely. Neuběhlo ještě ani šest minut a nejistý brankář Bednář lovil puk ze sítě podruhé. Těžká rána, předzápasová taktika musela jít do koše. Nebylo na co čekat, Češi museli přejít k mnohem ofenzivnějšímu pojetí hry.
„Od druhé třetiny jsme změnili hru: Začali jsme být daleko aktivnější a přestali hrát obranu středního pásma a šli rovnou po nich. Nepotřebovali jsme bránit, potřebovali jsme rychle vstřelit kontaktní gól," věděl Rulík.
Změna zabrala, Češi ve druhém dějství skóre třemi góly otočili, a to ještě řadou dalších příležitostí pohrdli. Když však kapitán Myšák ve 48. minutě zvýšil už na 4:2, zdálo se být hotovo.
Jenže omyl. Zase se ukázala nevyzpytatelnost juniorského hokeje. „V tu chvíli jsme hráli na vlastní ego a vůbec jsme nemysleli ve prospěch týmu, což se nám hned vymstilo. Jako bychom se zbláznili, byly tam věci, které hokej trestá. A taky se tak stalo," durdil se hlavní kouč.
Po zbytečných faulech Čecha s Jiříčkem využili Slováci dvojnásobnou přesilovku a snížili. Následovalo Špačkovo vyhození puku do hlediště a další oslabení tři na pět. To sice Češi přečkali, jenže v pokračující klasické přesilovce soupeř srovnal.
Češi byli najednou psychicky dole. Jako spása proto přišla nádherná individuální akce Szturce, jenž nabral puk ve středním pásmu, nebojácně s ním projel až před brankáře Lakóczyho a 110 vteřin před koncem základní hrací doby zavěsil pod horní tyčku.
Český hokejista Jaroslav Chmelař (vlevo) na MS dvacítek v Edmontonu.
„Gabo Szturc to tam po individuální akci krásně pověsil a tím udělal pro mužstvo nejvíc, co mohl. Ale musíme se poučit. Je krásné, že jsme vyhráli. Ale pro mě je na tom vítězství taková kaňka. Závěr se vůbec nepovedl, to si představujeme s kolegy úplně jinak," nelétá Rulík v oblacích.
Navzdory pěti gólům musí jeho svěřenci zapracovat na produktivitě, vždyť proti Slovákům měli 52 střel. Už ve čtvrtek proti Finům jich zdaleka nebude tolik. „Není jednoduché naskočit do zápasu 9. srpna. Celkově je ale zakončení bolest českého hokeje a my jsme proti Slovensku nebyli výjimkou," uzavřel Rulík.
