Hamara o podpoře rodičů, roli tahouna i zámoří: Naučil jsem se říct, když mi něco vadí

Göteborg (od našeho zpravodaje) - Talentovaný bek draftovaný Ottawou však vyměnil Finsko za kanadskou juniorku, kde nedávno sám vyžádal trejd z Kitcheneru do Brantfordu.

Věřím tomu. S kluky jsme se o tom bavili, že jsme za to ohromně rádi a máme velké štěstí, že se nám to podařilo třikrát po sobě. Doufám, že to vydrží, i když my už tady příští rok nebudeme.

Beru to tak, že se snažím tým táhnout na ledě i mimo něj. Chci pomoct klukům, kteří jsou třeba na prvním šampionátu. A v důležitých momentech uvolnit atmosféru, protože i já jsem byl nervózní a starší kluci mi pomohli. Tak se to snažím předávat dál.

Bylo to naprosto úžasné. Splněný sen. Odešel jsem do zahraničí hodně mladý, takže rodiče mě moc často nevidí hrát naživo. Jsem rád, že to teďka vyšlo aspoň s mámou.

Bohužel přijet nemohl, ale voláme si každý den. Bavíme se o zápasech. Já totiž chci, aby mi radil a často se ho ptám na poznatky. Řešíme detaily. A samozřejmě mi říká, abych hodně bruslil.

Koukali jsme na pokoji. Vyrovnaný zápas. Ani mě tolik nepřekvapilo, jak se Švýcaři drželi. My jsme se s nimi taky trápili, takže jsem tušil, že předvedou dobrý výkon.

To se z paměti nevymaže. Nepopsatelný pocit. Moc rád bych to zažil znovu. Jsem rád, že jdeme na ně. Bude to speciální. My jsme chtěli vrátit finále Kanadě, teď budou chtít Švédové vrátit semifinále nám. Snad to ustojíme. Těším se na skvělou atmosféru, arena bude narvaná. Očekávám trochu jiný hokej než od Kanady, ale nám je to celkem jedno. My si potřebujeme hrát naši hru, náš systém.

Už na konci minulé sezony to nebylo úplně optimální. Moc to nefungovalo mezi mnou a trenérským štábem. Kouči se vyměnili a situace se zlepšila, ale vytížení jsem pořád neměl takové, jaké bych potřeboval. Zkraje sezony jsme začali řešit možný trejd. Trvalo to dlouho, ale nakonec se to povedlo. Jsem za to moc rád. V Brantfordu jsem spokojený, mám tam obrovské vytížení. Tohle jsem si moc přál, hned chodím na zimák s mnohem lepší náladou.

Nebyla to jednoduchá situace. Je vždycky těžké to řešit. Nejdřív jsem začal sám u sebe, co dělám špatně. Snažil jsem se komunikovat a ptát, abych to mohl zlepšit. Bohužel se to ale táhlo déle. Nakonec přesun byl jedinou možností. Jsem rád, že jsem o něj zažádal.

Něco umí, ale hodně málo. Říkal mi ale, že do Česka jednou za čas jezdí. Navíc zrovna do Hradce Králové, kde trénuje můj táta, takže jsme se o tom bavili. Je to sranda, jeho mamka prý vaří česká jídla.

Jsem za to rád, má mě pod drobnohledem. Občas se na zápasy jezdí koukat. Je to hlavně super člověk, který za námi přišel i do kabiny a s každým si podal ruku.

Měla v tom slovo Ottawa. Chtěla, abych jim byl nablízku. Doporučila mi odejít a já souhlasil, je to dobrá cesta, i když jsem čekal, že ve Finsku ještě pár let zůstanu. Byl jsem tam moc spokojený.

Je to útočnější hokej než v Evropě. Na užším kluzišti se hraje jinak. Je tam míň času, víc soubojů, na kterých jsem potřeboval zapracovat. To mi dost pomohlo. V juniorce jsou hodně šikovní kluci, ale samozřejmě ne tak herně vyspělí jako dospělí chlapi.

Mám výhodu, že už jsem si ho zkusil ve Finsku. Na druhou stranu to bude určitě velký krok, dostat se takhle mladý do AHL. Budu ale makat a snažit se každý den zlepšovat, abych si jednou splnil sen zahrát si nejlepší ligu světa. Musím ale ještě zesílit a celkově se vyhrát. Obránci v NHL jsou hrozně zkušení a je těžké někomu vzít místo.