Článek
Vyhrát zápas, kde zdaleka ne všechno vychází úplně podle představ, je to nejcennější. A že českému týmu nešlapalo 58 minut vyjma přesilovek zhola nic. Tolik děr v defenzivě měli svěřenci Patrika Augusty naposledy v úvodním duelu se Slováky.
Tým však nakopl Becherův gól v oslabení na 3:5 před druhou přestávkou. „Hráčům jsme říkali, že mimo naši kabinu není moc lidí, kteří by věřili, že se to dá zvrátit,“ svěřoval se i kouč Augusta.
Češi však stále nepřestávali věřit v obrat. Bez toho by se jim stoprocentně taková otočka nepovedla. Znovu pomohla přesilovka, pak power play a pak šťastná střela od modré. A na závěr dva góly do prázdné, ve výsledku čtyři trefy za 50 sekund a nový rekord šampionátu dvacítek. Tohle je prostě kouzlo hokeje.
Jak glosoval i samotný trenér, na tenhle bronz se bude v Česku dlouho vzpomínat. Vždyť je to teprve druhý cenný kov za posledních 18 let. „Já si vždycky dělám srandu, že jsme s Robertem Reichlem v roce 1992 vyhráli bronz, ale on si nepamatuje, že jsem s ním byl tehdy v týmu. Věřím, že tentokrát si mě Alby pamatovat bude,“ smál se Augusta na adresu svého asistenta. Tenhle bronz si bude pamatovat nejen střelec vítězného nájezdu s Kanadou z Nagana, ale celé hokejové Česko.
A co je pro partu kolem Jiřího Kulicha, Tomáše Hamary nebo Matyáše Šapovaliva nejcennější? Ročník 2004 skončil na šampionátu osmnáctek čtvrtý, stejnou příčku zopakovali tihle hráči i o rok později na letním turnaji dvacítek. Loni z toho bylo skvělé, ale hořké stříbro. A teď konečně Kulich a spol. vyhráli svůj poslední zápas mistrovství. S juniorskou kategorií se loučí v euforii jako vítězové, i když „jen“ s bronzem na krku. A na tohle nikdy nezapomenou.
