GLOSA: Takhle by to šlo. Dvacítka ale musí nasazené tempo udržet

Česko ale nedosáhlo překvapivého úspěchu tím, že by mělo lepší individuality, než soupeř. Klíčem je, že hráči dvacítky pochopili, co po nich trenér Rulík chce. Už při vítězném čtvrtfinále proti USA na minulém mistrovství ukázali, že když dodrží systém i taktiku, sami se vymáčknou na dřeň, tak se objeví šance giganta skolit. Už to není mission imposible, třeba v jednom z pěti případů může hokejový zázrak vyjít.

Kouč úspěšně prosazuje filozofii, že jak mužstvo trénuje, tak bude i hrát. Za povedenou premiéru si opravdu všichni zaslouží respekt, protože šli na hranu možností, přičemž klíčovou postavou byl brankář Suchánek. Ve srovnání se svým kanadským protějškem se stal synonymem jistoty a klidu.

Nebylo to ani tak, že by reprezentanti jen bránili a doufali. Mohli si dovolit víc, protože dobře bruslili, neměli problém s kanadským pohybem, obstáli v důrazu a bylo vidět, jak moc pomohlo, že drtivá většina mužstva má zkušenost z minulého turnaje. Hlavně obránci dokázali podpořit útok, neměli ani problém konstruktivně rozehrát a zaslouženě pak s tím vším roste sebevědomí.

Takhle by to opravdu šlo a od roku 2005 trvající čekání na medaili ze šampionátu dvacítek by mohlo záhy skončit. Jenže, na místě je obezřetnost. Už v noci z úterý na středu proti Rakousku musí hráči předvést, že s jedním senzačním výsledkem nezačnou létat v oblacích. Trenér zdůrazňuje, že musí mužstvo držet při zemi.

Ano, Česko se postaralo o prvotřídní senzaci, ale teď jde na outsidera skupiny a najednou se role otočí. Musí vyhrát a před čtyřmi měsíci na minulém šampionátu právě takový zápas dvacítka nezvládla a padla s Lotyši. Teď se ukáže, jak moc hráči vyzráli, jestli umí lépe ukočírovat hlavu a jaký kus práce odvedli společně s realizačním týmem na psychice. Když přijde pozitivní odpověď, je nasnadě, že by tato dvacítka mohla nasazené tempo udržet. Jinak bude skalp Kanady jednou vlaštovkou, která jaro nedělá.