Článek
Ottawa (od našeho zpravodaje) - Od zavedení formátu play off v roce 1996 se na mistrovství světa hráčů do 20 let nikdy nestalo, aby se kolébka hokeje nedostala do semifinále dvakrát v řadě. Teď ji navíc vyřadil dvakrát po sobě stejný tým. Ten český pod vedením Patrika Augusty.
Nelze však opomenout ani práci jeho předchůdce Radima Rulíka, jenž už předtím dokázal dvacítku dovést dvakrát po sobě do bojů o medaile, jednou dokonce až do finále. Aktuální kouč dospělé reprezentace přinesl do výběru styl hry, který byl v poslední dekádě nepředstavitelný.
Přiměl mužstvo přestat bojácně vyčkávat na vlastní modré čáře a čekat na zázrak. Dokázal s ním hrát otevřenou partii založenou na dobré systémové práci, aktivním napadání a celoplošném hokeji. A hlavně: pojďme si věřit, že můžeme svou hrou porazit kohokoliv. Přesně tak se prezentuje dvacítka i pod vedením Augusty.
Jasně, že při obou skalpech Kanady měla i pořádný kopec štěstí. Ale svádět výhru na náhodu? To rozhodně nejde. Češi byli loni i letos v podstatné části zápasu lepším celkem a favorita svou aktivitou a chutí zaskočili.
Porovnání Patrika Augusty s Radimem Rulíkem nabízí ještě jednu zajímavou paralelu, kterou máme všichni v živé paměti. Když hlavní kouč seniorského nároďáku skládal nominaci pro zlatou Prahu, mnozí experti mu absenci některých borců omlacovali o hlavu.
V podobné pozici byl i trenér českých mladíků. Proč nevzal ze švédské nejvyšší soutěže Dominika Badinku? Z jakého důvodu zůstali doma Jaromír Pérez nebo Adam Benák? Augusta prostě stejně jako Rulík vzal jen hráče, u kterých věřil, že mu zapadnou do konceptu, systému. A hlavně nerozboří jádro, které se tvořilo celou sezonu.
Česká dvacítka slaví postup do semifinále.
Není divu, že si trenér musel po senzačním postupu trochu rýpnout. „Netahali jsme nominaci z klobouku. Každý z kluků byl vybraný pro to, co umí. I po prohře se Švédskem jsem jim řekl, že bych neměnil jediného z nich,“ svěřil se Augusta.
Trenér musí mít ve svěřence stoprocentní důvěru, bez toho nejde uspět. A česká dvacítka zapisuje čtvrtou semifinálovou účast v řadě, což už není náhoda. Ottawský turnaj ovšem ještě zdaleka nekončí, teď už by byla škoda přivézt domů jenom brambory. Další medaile visí ve vzduchu, chybí udělat poslední krok. A jen dva úspěšné kroky ke splnění těch největších zlatých snů. Zvládnout je, to by byla pekelná dřina, ale už to rozhodně není utopie.
