Hlavní obsah

Fanoušci mají velká očekávání, ale s kritikou umíme pracovat, tvrdí Šapovaliv

Je jedním ze šesti pamětníků loňského stříbrného tažení české dvacítky. Matyáš Šapovaliv však dobře ví, že aktuální mistrovství světa ve švédském Göteborgu je úplně jiný turnaj. Mnozí příznivci po úvodní vysoké porážce se Slovenskem už český výběr zavrhli, ale národní tým odpověděl přesvědčivou demolicí Norska.

Foto: Profimedia.cz

Matyáš Šapovaliv se raduje z branky

Článek

Göteborg (od našeho zpravodaje) - Ostré komentáře na sociálních sítích někdy čtou během turnaje i samotní hráči. „S kritikou umíme pracovat a nesvazuje nás. Fanoušci jsou samozřejmě hladoví a mají velká očekávání,“ říká 19letý centr.

Zvedla se nálada v kabině po prvním vítězství na šampionátu?

Rozhodně. Ulevilo se nám, že jsme zvládli roli favorita a zapsali první tři body do tabulky. Tým mnohem více žil a lépe komunikoval. Nikdo jsme nechtěli znovu dopustit to, co jsme předvedli proti Slovensku.

Od českých fanoušků jste schytali pořádnou dávku kritiky. Čtete během turnaje sociální sítě?

Někdy se na ně samozřejmě podíváme a něco si přečteme. Ale jsme na to zvyklí a když se objeví kritika, umíme s ní pracovat a nesvazuje nás. Fanoušci v Česku jsou samozřejmě hladoví po loňském stříbru a mají velká očekávání. Teď je to ale úplně jiný turnaj a úplně jiný tým.

Zítra vás čeká ostrá zkouška proti USA. Co od toho očekáváte?

Bude to úplně něco jiného než proti Norům. Nesmíme do utkání vstoupit ledabyle. Potřebujeme se připravit, že Američané mají úplně jinou kvalitu, je to asi nejlepší tým na turnaji. Jejich největší síla je, že nemají žádnou slabinu. Budou chtít duel rozhodnout co nejdřív, my s nimi musíme vydržet bruslit. Bude to ohromně těžké.

Účastníte se už třetího šampionátu dvacítek stejně jako kapitán a váš parťák v první formaci Jiří Kulich. Jak on zvládá roli lídra?

Jirka je super kapitán. Jsem rád, že s ním můžu hrát. Vždycky ho rád vidím a společně nám to sedí. Je to skvělý hokejista. Lepší střelu tu nemá nikdo. Když dostane puk v přesilovce a dokáže trefit branku, vždycky je z toho gól.

Vy jste se na turnaji prosadil dvakrát a v obou případech hodně kuriózně. Nejprve po vlastním gólu Slováků, a proti Norsku jste hýžděmi tečoval střelu z mezikruží.

Fakt podivné góly. (usmívá se) Ale vychází to z mojí práce před brankou. Snažím se tam chodit co nejvíc a znepříjemnit práci gólmanovi. Tohle je moje role, nebojím se jí a mám pro ni dobré parametry. Cítím se tam skvěle. Nenechám se odstrčit a občas se povede nějaký odraz nebo teč. Teď z toho sice nebyly krásné góly, ale jsem za ně rád. Minulý rok jsem nedal ani branku, tak se mi asi štěstíčko vrací.

Třetí sezonu působíte v Saginaw v juniorské OHL, od příštího ročníku vás však čeká přesun do dospělého hokeje. Jaký bude?

Náročný. Je nutné si zvyknout na vyšší tempo a ještě fyzičtější hru. Teď se ještě soustředím na poslední sezonu v Saginaw. Máme super tým i partu. Letos nás navíc čeká na závěr ročníku prestižní Memorial Cup, na něj se těším.

Jaké plány s vámi má Vegas, které vás minulý rok draftovalo ze 48. pozice a kde máte podepsaný tříletý nováčkovský kontrakt?

Začnu na farmě a budu se adaptovat na seniorský hokej. A třeba si i vydobýt si místo výš, v NHL. Tenhle sen je sice blíž a blíž, ale zároveň pořád ohromně daleko.

Do Göteborgu se za vámi přiletěli podívat i rodiče. Co pro vás znamená tahle podpora přímo na tribuně?

Je to super, vnímám ji. Normálně se na mě koukají jenom v televizi, takže je fajn, že vyšlo mistrovství v Evropě a mohli za mnou přijet.

Jak zvládají, že jste už třetím rokem z domova a teď z hnízda vylétla i vaše o dva roky mladší sestra Adéla, která přestoupila do švédského MoDo?

Rodiče jsou samozřejmě smutní. Dřív si stěžovali, že se dvěma dětmi nemají žádný volný čas, a teď neví co s ním. Se ségrou si rodiče volají klidně i třikrát denně. Já volám domů tak jednou za týden, ale prokecáme třeba hodinu.