Česká legenda nepřekousla útoky na syna. Pořád mám chuť kritikům od klávesnice jednu vrazit, vzkazuje

Syn legendárního českého útočníka si na turnaji vůbec nevedl špatně, v osudném čtvrtfinále ale jedenáct vteřin před koncem tečoval za stavu 2:2 nahození Jakuba Štancla do vlastní sítě a bylo rozhodnuto.

Čtvrtfinálový krach favoritů část kanadských fandů neunesla a Bonkův otec na nemístnou kritiku vzpomíná dodnes. „Bylo to směšné. Ty nadávky, kteří tito ,klávesoví hrdinové‘ napsali, jsou ubohé. Všechno je o to horší, že Oliver je napůl Čech, má dvojí občanství. Když něco takového čtu, mám chuť těm lidem jednu vrazit. Nikdy nic nedokázali, nejspíš žijí na gauči u své matky ve sklepě a tohle si dovolí,“ zuří Radek Bonk v rozhovoru pro The Ottawa Citizen.

„Oliver byl po zápase zničený. Řekl jsem mu, že to nebyla jeho chyba, že nemohl nic jiného dělat. Nedorazy byly jinde. Pár hráčů šlo střídat ve špatný čas, nemohl nic udělat lépe,“ vrací se k osudovému momentu svého syna Bonk, který odehrál v nejslavnější lize světa 14 sezon, především pak v dresu Ottawy.

A rodák z Krnova ostrými výrazy nešetří ani nadále. „Ano, je svoboda, každý má právo na svůj názor. Ale tihle lidé, co jsou silní jen za klávesnicí nebo u svého mobilního telefonu, ty bych chtěl najít a dát jim přes držku. Synovi jsem řekl, ať se odpojí od sociálních sítích aspoň na měsíc.“

Podle jeho slov však ostré reakce fanoušků jeho syna nepoznamenaly. „Bál jsem se, jak bude reagovat. Ale když se vrátil do klubu, hrál snad nejlepší hokej v životě. Měl možná 27 bodů v deseti zápasech, vůbec ho to neovlivnilo,“ říká Radek Bonk na adresu svého syna, který obléká dres London Knights.

Oliver Bonk, který hraje na rozdíl od svého táty na pozici obránce a v roce 2023 byl draftován v prvním kole Philadelphií, si z nešťastného momentu těžkou hlavu už nedělá. „Samozřejmě mě to mrzí, zvlášť když jde o gól, který vás vyřadí. Ale není to moje chyba, to se v hokeji prostě někdy stane. Občas vám takový odraz pomůže, pak zase uškodí,“ reaguje s klidem ottawský rodák.

Oporu má Oliver především ve svém slavném tátovi. „Tlačí na mě, abych byl lepší hráč. Odehrál v NHL téměř tisíc zápasů, ví, čím si procházím, a vždy se o něj můžu opřít,“ uzavírá nadějný mladík.

Česká dvacítka si nakonec ze Švédska přivezla bronz, když v semifinále podlehla domácímu výběru 2:5, v boji o bronz pak po památném obratu zdolala Finsko 8:5.