Článek
Než David Výborný zamířil do Sparty, s níž získal dva extraligové tituly a vykročil za úspěšnou kariérou v NHL i v národním týmu, působil v dorostu v Mladé Boleslavi pod dohledem otce a trenéra v jedné osobě. S úsměvem tak popisoval pozápasové cesty domů do obce Jirny poblíž Prahy.
„Když jsem si myslel, že jsem hrál dobře, hned jsem dostal zjebáka. Asi to tak mělo být. Ale taky mě uměl pochválit,“ líčil pětinásobný mistr světa. „Celý život jsem ho měl za zadkem. V dobrém i špatném. Pak jsem ho akorát měl na střídačce, nic se tím pro mě nezměnilo,“ tvrdil.
František koučoval svého syna hned tři kratší období ve Spartě a poté čtyři roky na závěr kariéry v Mladé Boleslavi. Rodinný vztah na střídačce ale nijak speciálně nevnímal. „Zvláštní to mohlo být pro spoluhráče. Někteří to mohli vnímat jako protěžování,“ připustil.
„Ale já to vůbec neměl zapotřebí a myslím, že to i kluci brzy poznali. David prokázal, že má svoje kvality. Kabina ho rychle vzala a stal se jejím miláčkem,“ odkazoval na synovy začátky ve Spartě.
„Vzájemně jsme si pomohli. On mně jako hráč, protože dělal výsledky, a já mu zase dal potřebný prostor. Musel jsem,“ poznamenal 70letý bývalý trenér a vyvolal synovu úsměvnou reakci. „Takže jsi se svezl,“ zasmál se centr s 543 zápasy v NHL. „Davide, dík,“ odpověděl jen se smíchem kouč.
Příklep s Františkem Výborným a jeho synem DavidemVideo: Sport.cz
Legendární jihlavský rodák i přes svůj talent pronikl do nejslavnější zámořské soutěže „až“ v 25 letech. V Kanadě už se však oťukal během sezonního angažmá v AHL v celku Cape Breton v 19 letech. „Na farmě se to fakt prasilo. Byl jsem neskutečně připravený pro dospělý hokej,“ oceňoval David Výborný a přiznal, že sám rád hrál proti zámořským bijcům. „Měl jsem to rád. Vždycky mě chtěli trefit, ale byli neohrabaní,“ culil se.
Sezonu 1994/1995, kterou na farmě strávil, navíc poznamenala výluka NHL. „Míchali se dobří hráči s těmihle hovádky. Navíc pískali jen tři rozhodčí. Prostě maso. Byl jsem hozený do arény,“ líčil 179 centimetrů vysoký hráč
„Navíc nás Evropany pořád neměli rádi. Sice nás tam bylo dost, ale stejně nám to dávali najevo. Třeba jsem stál jsem na buly, přijel frajer, dal mi vazelínu přes plexisklo a řekl mi: Už sem nelez, nebo tě zabiju,“ vyprávěl v úsměvem David Výborný.
