Článek
Sestřih zápasu Česko - USA
Jaké jsou poslední novinky ohledně vašeho příštího angažmá?
V Calgary věděli hned, že na dvoucestnou smlouvu už jít nechci. Mám rodinu a je mi už osmadvacet, což není věk, abych to zkoušel a poflakoval se po farmě, i když neříkám, že se tam hraje špatný hokej. Manželka je teď podruhé těhotná a nechtěl bych, aby se mnou někde přelítávala. Neříkám, že když podepíšu jednocestnou smlouvu, že mě nemůžou poslat na farmu. Ale přece jen už je to nějaká garance toho, že tam nebudu pendlovat.
Po turnaji zůstanete v zámoří, nebo letíte domů?
Budu se vracet domů, abych aspoň viděl rodinu. Mám tu něco rozjednaného, věřím, že to dopadne, ale jestli poletím za týden nebo za dva dny zpátky, to teď samozřejmě nevím.
Co vám start na Světovém poháru dal?
Zážitek na celý život i přesto, že jsme nepostoupili a odehráli jen tři zápasy. Akce, o které každý hokejista sní, protože se dá porovnat s olympiádou. Že se hrálo na úzkém hřišti, mi nedělalo problémy. Naopak si myslím, že je to pro obránce kolikrát snadnější. Přestože tady nastupujeme proti nejlepším hráčům, tak je člověk na to zvyklý z NHL.
Proti Evropě jste odehrál svůj 100. zápas za národní tým. Vybavíte si ještě debut?
Dozvěděl jsem se to až ve středu, když mi to řekli v šatně. Bohužel to nebyl moc příjemný stý zápas. A debut? Myslím, že to bylo na Švédský hrách 2010. Všechny zápasy, které jsem hrál za nároďák, mě bavily. Pokaždé byla výborná parta. Navždycky mi zůstane v hlavě mistrovství světa v Praze, i když jsme neudělali medaili. Hodně si cením bronzu, který jsme uhráli před čtyřmi lety ve Finsku.
