Španěla pojmenovali po Jágrovi, teď se pere o místo mezi Bílými Tygry. Překvapuje i Pešána

S týmem Filipa Pešána již absolvoval celou přípravu na novou sezonu. „Jsem překvapený. Z Jardy Péreze, který v květnu nastoupil do přípravy v podstatě jako děcko, se stal mladý muž. Doufám, že nastolenou cestu vydrží a bude ho to bavit stejně jako doteď,“ chválí ho staronový kouč Liberce Filip Pešán.

Bílí Tygři odstartují extraligu v pátek třaskavým soubojem s Mladou Boleslaví. V přípravě ji porazili 4:0. Pérez k jasnému triumfu přispěl svým prvním gólem mezi dospělými. „Jsem spokojený. Snažím se teď co nejlépe adaptovat na mužský hokej a hrát co nejvíc. Na ledě se už cítím líp a z posilovny silnější,“ vykládá teenager, který teprve na konci července oslavil osmnácté narozeniny, ale už se obouchává mezi dospělými.

„Vůbec jsem nečekal, že všechno tak rychle poletí. Ještě nedávno jsem hrál za dorost, za juniorku, a teď sedím v kabině áčka. Jsem za to moc rád a užívám si to,“ říká Pérez. V šatně i na ledě se teď snaží co nejvíce naučit a odkoukat od ostřílených borců. „Třeba od Tomáše Filippiho. On je hráčem, na něhož jsem koukám už od doby, co jsem do Liberce přišel. Hodně mi pomáhá na ledě a učí různé věci, které pak můžu ve hře využít,“ libuje si rodák z Barcelony, jemuž parťáci mimo jiní říkají Španěl.

Jeho máma je Češka, otec Španěl. V katalánské metropoli se narodil v roce 2005. A hokejovou cestu Pérezovi předurčili už jeho rodiče výběrem křestního jména. Ano, jmenuje se po Jaromíru Jágrovi. „Vybírala ho máma. Ve Španělsku pro ně bylo jméno divné, neuměli ho moc vyslovovat, a tady v Česku zase brali divně Pérez,“ prozrazuje s úsměvem Pérez, jehož dvojče se pro změnu jmenuje Diego po Maradonovi, ovšem stejně jako sourozenec hraje hokej v Liberci, za juniory na pozici obránce. „Zatím maká tam. Ale sníme o tom, že si spolu zahrajeme za áčko. Bylo by neskutečné, kdyby se nám to podařilo,“ zasní se Pérez.

Ve Španělsku vyrůstali do sedmi let. A už na Pyrenejském poloostrově začínali s hokejem. „Máma tam poznala někoho ze školy, kdo hrál hokej a ptal se nás, jestli to nechceme zkusit. Starší brácha hokej zkusil, my jsme to u něj viděli a taky to zkusili. V Barceloně je jeden zimní stadion, kde jsme trénovali jednou do týdne a hráli jsme jednou až dvakrát do měsíce turnaj třeba ve Francii,“ popisoval Pérez své začátky v Barceloně pro hokej.cz.

Poté se rodina přestěhovala do Česka. Nejprve hráli v Praze za Hvězdu, v osmé třídě s bráchou zamířili do akademie pod Ještěd. Mezi vrstevníky vynikal herním myšlením. V minulé sezoně coby sedmnáctiletý za juniory odehrál 46 zápasů s bilancí 15 gólů a 13 asistencí. „Udělám vše proto, aby se trenér rozhodnul tak, abych v týmu zůstal,“ slibuje Pérez.