Lajna 2 se rozjela. Trenér Hrouzek je jako blanický rytíř, říká scenárista Kolečko

Od úterka diváci Televize Seznam mohli začít sledovat nové peripetie vznětlivého kouče Luboše Hrouzka v podání Jiřího Langmajera, který se po úspěšném angažmá v Havířově vrací do Prahy, aby resuscitoval Slavii. „Málo projektů se mi v životě dělalo příjemněji než Lajna," zve Kolečko na druhou řadu seriálu.

Máte obecně rád druhé díly u filmů, nebo pokračování úspěšných seriálů?Já si myslím, že někdy, když tam ten materiál pro druhou řadu je, tak je škoda ho nevytěžit. Když byly úvahy, jestli udělat dvojku Okresního přeboru, byl jsem spíš za, ale Honza Prušinovský jako režisér to za žádnou cenu točit nechtěl. Riziko tam určitě je, protože lidi to pokračování někdy odsoudí tak nějak automaticky, ze vžitého předsudku, že všechny dvojky jsou zákonitě horší než jedničky. Nevím, nemyslím si, že to tak musí být. Každopádně u Lajny jsme cítili, že z postavy kouče Hrouzka, kterou hraje Jirka Langmajer, se dá těžit dál. Všichni do toho měli docela chuť. Vždycky je dobré to nakopnout novým výrazným prvkem, což jsme ve druhé řadě udělali. Není to pro mě sprosté slovo udělat pokračování.

Situovat novou řadu Lajny do prostředí Slavie vás napadlo hned?My spíš byli dotlačeni k tomu natáčet v Praze. Ale Slavia tady dávala nějaký smysl.

Autoři dost často tvrdí, jak už dlouho nosili v hlavě celý příběh. Co vy?To jsou kecy. Já to samozřejmě začal vymýšlet, až když jsme rozhodnutí natočit druhou řadu udělali.

Roli Hrouzka jste psal vyloženě na tělo Jiřímu Langmajerovi?Jo. My jsme byli od začátku domluveni, že to bude dělat on. Už si moc nepamatuju, v jaké to bylo přesně fázi, když jsme si plácli, ale tehdy byl napsaný snad jen pilotní díl.

On sám tvrdil, že jste v něm cítili takovou správnou "nasranost". Pro figuru Hrouzka ideál.Měli jsme od začátku touhu to dát jemu, protože Jirka má v civilu trochu vnitřní nerv. Postava Hrouzka je hodně nadsazená, ale věděli jsme, že mu to bude sedět. My Jirkovi v soukromí říkáme ‚Rozbuška'. Když někdy nemá náladu, tak se kolem něj musí našlapovat hodně obezřetně. Ale je pravda, že já jsem taky takovej. Taky se dokážu šíleně, až nekontrolovaně nasrat. To máme s Jirkou podobný.

Přitom Langmajer žádný vztah k hokeji nemá. Sám tvrdí, že prostředí kolektivních sportů je mu až nepříjemné.O to lepší je ale jeho výkon. Jirka totiž, jak jsem zjistil u filmu Přes prsty, kde mu jeho role taky byla psána dost na tělo, má o natáčení pokaždé dost jasnou představu. Pokud by to režisér na začátku natáčení nepřijal, tak by to asi mohl být problém. Já ale třeba u Přes prsty jasně cítil, že Jirka ví přesně, co chce, a tak jsem ho jenom drobně korigoval. Taky si ale myslím, že to tak má být. Že je to rys herecké profesionality, když někdo přijde s tím, jak postavu ztvárnit a ne jenom naplňovat zadání, které si vymyslíme jako autoři. Herec by o postavě měl vědět ve finále víc než autor a režisér.

Velká část diváků Lajny vidí jako Hrouzkův předobraz kouče Vladimíra Růžičku. Byl to záměr?Já nevím, jestli to tak je. Určitě tam je nějaká inspirace, i když já pana Růžičku vůbec neznám. Ve finále si ale myslím, že je to pro něj spíš oslavné. Přes nějakou svoji slupku a průsery, cholerické až démonické rysy, tak to ten Hrouzek pořád myslí dobře. A je hrdinou.

Extraligoví hráči první řadu Lajny pozorně sledovali a Růžičku v tom prý dost poznávali.To jsem slyšel taky, ale nechci se k tomu moc vyjadřovat. Pokud to tak je, pak je to spíš náhoda. Moc lidí si asi neuvědomuje, že je v tom i nějaká moje autobiografie. Když jsem to psal, tak jsem se rozváděl, měl jsem holku možná v něčem podobného ražení jako je v seriálu Denisa... Takže Lajna je i o chlapské krizi středního věku. Byť to lidi na první dobrou tak neberou a jen se tím baví.

Sám jste hrál dlouho basket, dodal jste tak do scénáře i svoje zážitky?Možná podvědomě. Takovou tu interakci mezi hráči. Basketbal považuju za intelektuální hru. Ve spojení s tím, že to je univerzitní sport, tak lidé, co ho hrají, jsou přece jen asi jemnější než kluci u fotbalu nebo hokeje. Nepamatuju, že bychom byli nějaká hovada a někde třeba něco rozbíjeli. Většina kluků, se kterými jsem hrával, se živí mozkem a dobře. Upřímně řečeno, z toho důvodu mě naši taky na basket dali, že nechtěli, abych šel do brutálního prostředí fotbalu nebo hokeje. Myslím, že prostě basketbalové prostředí je jemnější než hokejové. Na druhou stranu hokejisti musí být tvrdí a ranaři, takže to je v pořádku.

Hokej ale narozdíl od Jiřího Langmajera sledujete, nebo ne?Mám ho rád. I když můj táta říkal, že s přibývajícím věkem už staršího chlapa hokej baví míň. Trošku to prý slábne, ale já to zatím v pětatřiceti nepozoruju. Byl jsem letos i na třech zápasech mistrovství světa v Bratislavě. Viděl jsem naše se Švédy, s Ruskem... A bylo to super. Na českém hokeji je skvělé, že proti ostatním kolektivním sportům je tady dostupná nějaká nejvyšší kvalita. Extraliga je prostě dobrá. A když jde člověk na větší zápas do O2 areny, tak je to velká show a ti kluci to umějí. Člověk cítí, že vidí sport na té nejvyšší úrovni a já jsem na naše hokejisty hrdý asi jako každý Čech.

Bylo pro vás důležité, jak lidi z Havířova vzali první řadu Lajny za svou?My si na jednu stranu z toho děláme prdel, ale i režisér Vláďa Skórka je z toho kraje a vždycky je příjemný, když se to místním líbí. To byl i případ Mostu. Je to komedie a ta je od antického Řecka o špatných vlastnostech lidí. Postavy jsou prostě v komediích zesměšňovány. Ale zároveň je vždycky někde nad tím záměr tomu městu pomoct. A jsem rád, že se Mosťákům líbí Most a Havířovákům Lajna.

Rýpnul jste si teď ve druhé řadě jako velký sparťanský fanoušek do Slavie?To nebylo potřeba, to je prostě realita ta jejich ‚družstevní záložna' liga, nebo jak se to jmenuje. Ale ve výsledku to není o rejpání do Slavie. Vyprávím příběh svého milovaného Hrouzka, svého hokejového alter ega. Skutečný hokej já navíc tak neprožívám. Pro mě je teď několikaleté utrpení fotbal. Synovi jsem koupil poprvé permanentku na Spartu. Je mi ho až líto, ale musí to vydržet. A my musíme věřit, že se to zlepší.

Naznačíte trochu víc o nových postavách v seriálu?Je tam Michal Suchánek a snad se taky neurazí, když prozradím, že si o to trochu i řekl. Věděli jsme, že nemůžeme na Slavii stěhovat z Havířova postavu Norberta Lichého. A chtěli jsme ho nahradit někým s podobnou funkcí, byť třeba jinak charakterově postavenou. Takže jsme vytvořili kustoda, kterého hraje právě Suchoš.

A další?Jsem strašně rád, že po letech, kdy jsme spolu v Ostravě u Bezručů dělali hru Britney Goes to Heaven, tak si v Lajně 2 zahrála Tereza Vilišová. To je hodně výrazná postava a zvětšuje se i prostor pro Vaška Neužila, který už se objevil v první řadě v dílu Talkshow. Takže občerstvené to je, má to v sobě nový vítr. Samozřejmě zásadní je pak Stanislav Šárský jako Hrouzek starší. Ale lidi dostanou i Luboše Hrouzka, na jakého jsou zvyklí a taky Denisu v podání Hany Vagnerové. Vypadl z toho trochu Zdeněk Piškula, i když jen proto, že jeho postava Hrouzkova syna odešla hrát do Ruska.

Kadence vtipů zůstala stejná?Myslím, že jo. Hrouzek je prostě taková postava, že pořád řve a lítá to z něj. Málo projektů se mi v životě dělalo příjemněji, že by mi to naskakovalo líp než u té Lajny. Možná ještě Most! Když člověk na začátku dobře zvolí matérii, ze které to pak modeluje, tak to je základ. No a trenér Hrouzek je prostě super, to je největší český hrdina, něco jako blanický rytíř. Já věřím, že se to lidem bude zase líbit.

Lajna ale není váš jediný hokejový projekt. Jak to vypadá s animovaným Naganem?Nic nevím. Oni vlastně se mnou nekomunikují. Vůbec netuším, v jaké je ten projekt fázi. Ale druhá věc je, že se slovenskou produkcí se bavíme o tom, že bychom chtěli udělat ten proces s hokejisty z padesátých let.

Což je asi nejtemnější téma české sportovní historie.Mě to láká fakt hodně. Je to velmi přikryté nějakým tajemstvím. S Robertem Zárubou jsme se o tom dost bavili, ten mi v tom pomohl. Já to chci pojmout trochu netradičně, ale uvidíme. Zrealizovat to producentsky není vůbec jednoduchá věc.