Článek
V sobotu vyjel na led v pražských Holešovicích na křídle první formace. Zopakoval si spolupráci s Jaromírem Jágrem, která dobře fungovala už při angažmá v New Yorku Rangers. Na centru je doplnil Petr Čajánek. Jinak ale 41letý Průcha hokej prakticky nehraje. „Moc už si s ním netykám. Baví mě spíš hobby sporty,“ prozradil rodák z Chrudimi.
Čemu se teď věnujete?
Jezdím na kitesurfingu, wingfoilu a surfu. Cokoli na vodě, ale i na snowboardu. Celkově sporty na prkně, kde nemusím zapojovat hlavu.
Stihl jste potrénovat alespoň před exhibicí?
Na ledě jsem byl jednou. Před měsícem jsem hrál v Pardubicích, ale jinak jsem stál na bruslích tak po dvou letech.
Kariéru vám ukončil otřes mozku. Teď už je vše v pořádku?
V rámci možností. Naučil jsem se s postkomočním syndromem žít a poslouchat tělo. Vím, kdy můžu přitáhnout a kdy musím povolit. Bez sportu ale žít nedokážu. Když ho vynechám, cítím se hůř, než kdybych nechal hlavu jenom odpočinout.
Co vám na hokeji nejvíce chybí?
Kabina, na tu jsem se těšil nejvíc. Ten pocit přítomnosti v kabině je nenahraditelný. Zvyknout si na život bez kabiny je mnohem těžší než zvyknout si na opuštění sportu jako takového.
Takže když jste se do ní o víkendu vrátil, byla to pro vás nostalgie?
Nostalgii si spojuji s minulostí větší než deset let. Nerad to slovo slyším. Necítím se tak starý, abych mluvil o nostalgii. Ale bylo to hezké vzpomínání na to, co bylo dřív.
Hodně hokejistů se po konci aktivní kariéry začne věnovat trénování. Neměl jste takové myšlenky taky?
Přemýšlel jsem o tom, ale nechtěl jsem si připomínat, co jsem měl tak rád a musel to brzy opustit. Hokej jsem pár let vůbec nesledoval, úplně ho vytěsnil. Teď už se na něj rád a v klidu podívám. Jsem přesvědčený, že rozhodnutí o konci kariéry bylo správné. Už to nešlo.
Už jste se s koncem tedy smířil?
Úplně smířený s tím nebudu nikdy. Ale já neměl na výběr. Zkoušel jsem začít s tréninkem, ale hlava mi nedala šanci ho absolvovat alespoň na padesát procent výkonu.
Exhibice byla u příležitosti oslav 120 let hokejové Sparty. Jakou na ni máte vzpomínky?
Jedny z nejvyhrocenějších zápasů, věčně vyprodáno. Na zápas jsme se připravovali jak na finále.
Dlouho jste střídal pobyt v Praze s Miami. Teď jezdíte do Marbelly, proč ta změna?
Kvůli covidu. Tehdy vyhlašovali, že se do Miami nebude létat i dva roky. Všechno jsem tam prodal a hledal něco blíž, kam bych mohl jet třeba autem, kdyby opět nebylo možné létat. A taky aby tam bylo relativně teplo. Vybral jsem Marbellu. Je tam příjemněji než tady a na ty moje sporty je ideální.
Jak vypadá váš den?
Je vyplněný hlavně sportem. Ráno vstanu, jdu do posilovny nebo si zaběhat. Odpoledne mám v podstatě volné, ale nějaká zábava se vždycky najde. Nestěžuju si.
Dorazíte se alespoň podívat na mistrovství světa v Česku?
Na jeden dva zápasy určitě zajdu. Čeští fanoušci dokážou udělat neuvěřitelnou atmosféru. V Evropě a možná i na světě nenapodobitelnou.
