Článek
Golf jsem nikdy nehrál, ale už cestou do areálu si říkám, že počasí vyšlo příjemně. Svítí sluníčko, sem tam drobný mráček. Jen vítr by mohl hráčům dělat problémy, ale aspoň nebude nouze o překvapivé a nepředvídatelné údery. Cestou k lobby se mám ještě na pozoru, aby mé auto netrefil žádný míček, protože cesta k hlavní budově vede kolem jednoho odpaliště. Nikdo naštěstí netrénoval, ale člověk nikdy neví.
Hned po příchodu do hlavní budovy se seznámím s Liběnou Hlinkovou. Vdovou po zesnulém hokejovém trenérovi, která nadační fond po manželovi spravuje. Času není nazbyt, protože jsem přijel krátce před jejím proslovem ke všem zúčastněným „golfistům“. Na seznamu je celkem 77 jmen, ale někteří z nich nakonec nepřijeli. Třeba současní hráči Jakub Vrána či Filip Hronek, kteří onemocněli.
Kouč na střídačce i na greenu
Jiní ale proslovu pozorně naslouchají, a když se rozhlédnu kolem sebe, nechybí ani většina realizačního týmu současných mistrů světa: kouč Radim Rulík či jeho asistenti Jiří Kalous s Ondřejem Pavelcem. Jsou tu ale také Robert Reichel, Libor Procházka, Michael Frolík či lidé zodpovědní za řízení extraligy, včetně samotného šéfa Martina Loukoty.
Asi i kvůli oslavám a celkově úspěšnému domácímu šampionátu, který skončil zlatou medailí, je Radim Rulík v dobrém rozpoložení. Cestou na greeny prohodí, že je na svůj výkon zvědavý. „Neměl jsem čas trénovat,“ pousmál se v rozhovoru pro Českou televizi. Ono být mistrem světa s sebou nese i jistá úskalí v rámci společenských povinností, kvůli kterým času na oblíbené aktivity nezbývá tolik. Ne že by si na to kouč hokejové reprezentace stěžoval.
Na první odpaliště každopádně zamíří se svými nejbližšími spolupracovníky. Čtveřici doplňuje ještě hokejový agent Pavel Maršoun. A protože do zahájení benefičního turnaje zbývá jen pár minut (a také proto, že nemám golfový vozík), přesouvám se k jamce číslo dvě, kde s kolegy na trenérský štáb mistrů světa počkáme.
Vtom se ozve až ohlušující rána.
Následuje hned druhá.
Jestli jste někdy zažili výstřel ze vzduchové pistole, jistě mi dáte za pravdu, že pokud jej nečekáte, dokáže vás pořádně vylekat. Já jsem dokonce věděl, že tak bude turnaj zahájen, jenže jsem nevěděl, kdy přesně. Takže mi srdce trochu poskočilo.
O pár minut později už se realizační tým hokejistů blíží greenu druhé jamky. Zatímco tam je Rulík poměrně úspěšný, při odpalu na třetí jamce mu míček uletí mírně doleva k lesu. „To teda nevím, jestli tohle jsou zrovna ty pravý záběry,“ říká mi kouč krátce poté, co si všiml, že jsem si jeho odpal natáčel. Atmosféra je každopádně uvolněná a ani u golfu v sobě Rulík nezapře trenéra. Výkony spoluhráčů komentuje, kolegy podpoří. Stejně jako na střídačce.
Hlinka by mistrům zazpíval
Trenérský štáb má k dispozici golfové vozíky, já ne. Volím tedy logičtější řešení a vydávám se k následujícím jamkám, kde snad uvidím další bývalé hokejisty, jak si vedou. Z dálky jsou slyšet údery holemi do míčků. Občas člověka překvapí dopad míčku v jeho blízkosti. Hlavně, když se nachází poblíž greenu.
K tomu se na osmnácté jamce po pár minutách mého čekání blíží Robert Reichel. Ochotně pózuje místním fotografům, pak ztratí pár slov u novinářů. Vzpomíná na Ivana Hlinku.
„Byl to výborný člověk. Škoda že tu není s námi,“ přemítá držitel zlaté olympijské medaile z Nagana. A co by Ivan Hlinka udělal, kdyby se nacházel v kabině světových šampionů z Prahy 2024? „Myslím, že by jim zazpíval a moc by si to užil,“ dodá Reichel a odchází k další jamce.
V krátkém rozhovoru zmínil ještě jednu důležitou věc. Pátek v Karlových Varech nebyl o hokeji ani o golfu. Byl o podpoře Nadačního fondu Ivana Hlinky. Na ten se všichni účinkující složili částkou 3500 korun za hráče. A po celé akci došlo také na dražbu cenných artefaktů. Třeba repliky dresů letošních šampionů s podpisem všech hráčů.
Pro Nadační fond Ivana Hlinky se celkově vybralo 363 500 korun. Nadační fond podporuje bývalé hráče a ostatní hokejové činovníky, kteří se nacházejí v sociálně obtížné životní situaci.
