Zvažoval německý pas, aby si zahrál za reprezentaci. Teď v ní Kondelík je, ale stojí proti Němcům

Jeho táta Roman v Německu dlouhé roky chytal, Jáchym se tu narodil, do deseti let žil a na jih Čech, odkud rodina pochází, jezdil jen na prázdniny. „Mám Budějky strašně rád, ale jak jsem vyrostl v Hannoveru, ještě tam mohl koukat na tátu, jak hraje hokej, tak si to tam budu vždycky pamatovat jako na nejhezčí chvíle života,“ vypráví Kondelík.

Říká, že by mu stačil týden mezi Němci a zase by mluvil jako rodilý mluvčí, protože německá slůvka i akcent nasával od útlého věku ve školce i na prvním stupni základky. Koneckonců začínal tu také s hokejem. „Po sedmi osmi letech v Americe se mi němčina sice trochu plete s angličtinou, ale rychle bych to nahodil,“ říká.

Je samozřejmě Čech, má český pas, ale vzhledem k místu narození i vyrůstání by nebylo složité získat německé občanství. V hlavě už Kondelíkovi tato možnost bleskla. Dřív kvůli tomu, že by se mohl možná snáz dostat do tamní reprezentace, teď tam je zase proto, že by rád jednou dohrával kariéru v místech, kde působil jeho otec.

„Nepočítal jsem, že bych se někdy do české reprezentace dostal. Když jste mladší a koukáte na ty kluky v televizi, tak vám to přijde nereálné. A tak jsem si říkal, že bych asi větší šanci měl v Německu, kde ten hokej nebyl ještě takový,“ popisuje.

Teď to ale reálné je. Najednou má kolem sebe Romana Červenku či Tomáše Plekance, které jako kluk obdivoval. Může snít o účasti na mistrovství světa a premiéra proti zemi, kde se narodil, ty úchvatné týdny jeho kariéry ještě umocní. „Každý z nás tady má mistrovství světa jako ultimátní cíl. Nemůžete sem přijet s tím, že odehrajete jeden zápas a pomažete domů. Někomu se to stane, možná mně, ale každý uděláme maximum, abychom v přípravě vydrželi co nejdéle. A já jsem strašně rád, že jsem tu šanci dostal,“ říkal po prvním tréninku v Karlových Varech.

Kondelík má za sebou vůbec poutavý životní příběh. Po návratu z Německa se hokejově zdokonaloval v českobudějovickém Motoru, odkud se ale v necelých sedmnácti vydal do zámoří. Hrál juniorku, později čtyři roky působil v univerzitní lize NCAA. V Connecticutu studoval komunikaci a geografii. „To mi řekli, že je to to nejlehčí. Ale neumím z toho nic. To nebyl zeměpis, ale věda o kamenech. Dostali jsme kámen na stůl, museli ho rozebrat a popsat,“ směje se.

Před dvěma lety pak podepsal kontrakt s týmem Nashville Predators, jenže šanci v NHL nikdy nedostal, jen strávil sezonu na farmě. A když tam měl začít i ten letošní ročník, rozhodl se pro radikální řez.

„Už minulý rok jsem cítil, že mi úplně nevěří. Říkal jsem si, že se o to poperu, ale přišlo mi, že mám uzavřené dveře. V létě jsem přitom trénoval s Motorem, kde o mě pan Čihák stál a nasadil mi brouka do hlavy. Tak jsem se vrátil. Všichni to brali jako krok zpět, ale ukázalo se, že to byl naopak krok vpřed. Občas ten restart kariéry není špatný.“

Kondelík v Budějovicích dostal prostor. Hrál tu přes 19 minut za zápas, nejvíc z útočníků. Kolem sebe měl Milana Gulaše, jenž se stal jeho mentorem, dalším do party v lajně byl zkušený Jan Ordoš. „Guly mi pomáhal. Já jsem se toho zpočátku bál, protože jsem na něj koukal jako na hvězdu. Ale byl hodný, podporoval mě a radil,“ říká Kondelík.

Během play off pak byl dvoumetrový habán k nepřehlédnutí, i proto na něj Rulík po vyřazení od Třince ukázal. Teď má měsíc na to, aby svůj hokejový restart dokonale vygradoval a probil se třeba až na mistrovství světa.

Samozřejmě v českých barvách.