Z kraje propasti došli až na světový trůn. Jágrův apel odstartoval dny zázraků

Přerod národního týmu během turnaje v Německu, kde z kraje propasti došel až na světový trůn, je i dokladem toho, jakou moc mají slova vyřčená ve správnou chvíli. Všechno začalo nenápadně, když se po ostudné porážce ve skupině s Nory do mixzóny přišoural v pantoflích Jaromír Jágr a německý novinář se hned začal vyptávat: „Jak si po tomto utkání myslíte, že tady dopadnete?" Česká ikona se jen ušklíbla: „Vyhrajeme zlato!" Po mdlém českém představení s outsiderem to vyznělo jako nemístný vtip, který se ale za dvanáct dní stal krásnou skutečností.

Jágr, tehdy působící v Omsku, měl ale na srdci něco jiného. Viděl, že při nezvyklém množství omluvenek českých hráčů z NHL, odkud na MS dorazil pouze čtyřčlenný kontingent (gólmani Vokoun s Pavelcem, obránce Rozsíval a útočník Voráček), reprezentaci citelně scházela zkušenost. „Ti, kteří odmítli pozvánku, by si měli uvědomit, že jim cestu do zámoří otevřeli Reichel, Výborný, Patera, Procházka, když vyhrávali šampionáty a proslavili český hokej. Už se na to asi zapomnělo," čílil se Jágr.

„Ať si každý sáhne do svědomí, jaké měl důvody. Všichni pak ale budou naštvaní, až budeme v béčku a prohrajeme třeba i s Mongolskem," sypal ze sebe Jágr, jenž celou řeč mířil spíš jako apel k mužstvu se třinácti nováčky! „V emocích jsem chtěl dát najevo, že ti, co na šampionát přijeli, přece nemůžou za to, že spousta jiných odmítla. Než kritizovat, chtěl jsem mužstvo spíš chránit," vysvětloval. „I když nechtěl céčko na dres, měla Džegrova slova v kabině váhu. Stmelila a vyburcovala mužstvo," přiznal kapitán Tomáš Rolinek.

Už 48 hodin po klauniádě s Norskem porazili Češi po vynikajícím výkonu Švédy, jenže další porážka se Švýcary poslala český výběr zase do kolen. „Moc dobře mi z toho nebylo, ale jako kouč nesmíte před mužstvem projevit nejistotu. Věděl jsem, že když ukážu slabost, špatně to dopadne. Pořád jsem proto v kabině říkal, že jak jsme se sami do té šlamastyky namočili, tak se z ní sami musíme i vylízat," vykládal reprezentační kouč Vladimír Růžička.

Jágr později přiznal, že se v tomto okamžiku vážně bál o český postup mezi elitní osmičku. „S Růžou jsme spolu hráli v Naganu, dokázal se asi vcítit do toho, co prožívám, a zdánlivý klid, který z něj šel na celé mužstvo, byl potřebný," ocenil trenéra nejstarší hráč mužstva. „Jarda je svůj, ale myslím, že jsme k sobě našli cestu," reagoval Růžička, jenž přišel s nezvyklou inovací, když místo dopoledních rozbruslení na ledě začal s hráči chodit na procházky do lesíka u hotelu v Mannheimu.

Reprezentanti si už v té chvíli nemohli dovolit na MS prohrát a zdánlivou „mission impossible" zvládli perfektně. „Hráli jsme s nožem na krku vlastně celý turnaj, a když to bylo nejvážnější, dostali jsme ze sebe to nejlepší. Nikdo z nás totiž nechtěl být podepsaný pod malérem," říkal kapitán. „Rolas je srdcař, nakazil tím i ostatní. Instinkt mi říkal, že Vokoun to v bráně zavře a na dva tři góly ty zápasy urveme. Přesně to se skutečně dělo a štěstí se pak přikloní k tomu, kdo mu jde naproti," vzpomínal Růžička.

Bez chybičky chytající brankář dal najednou vyniknout i dalším druhům ve zbrani. Ať už dříči Rolinkovi, střelci dvou gólů v oslabení proti Lotyšsku, nebo Klepišovi, který nejprve pomstil zbabělý nájezd Kanaďana Perryho do Vokouna a svou pohotovou trefou už v Kolíně nad Rýnem zařídil prodloužení kolínského čtvrtfinále. „Kluci potřebovali nabrat sebedůvěru. Play off nám začalo o pět dnů dřív a ještě dnes si vybavím, jak jsem měl po každé výhře vlhké oči," líčil Růžička.

Nelze pochopitelně opomenout neomylné exekutory při zápasech vyřazovací části Marka s Kašparem. „Oběma jsem věřil, jsou to šikulové," tvrdil trenér. Přímo do zlatého českého hokejového fondu pak zasvištěla vyrovnávací Rachůnkova rána ze semifinále proti Švédsku sedm vteřin před koncem.

Cestou do finále se hráči vymačkali jako citron a na zlatý hattrick si brousil zuby supersilný ruský výběr s Ovečkinem, Malkinem a Dacjukem. Češi ale favorita deptali. Klepiš otevřel skóre už ve dvacáté vteřině, po rychlém výpadu ve druhé třetině tečí od brusle zvýšil Rolinek.

Sborná vyvinula nepředstavitelný tlak, po sporném zákroku Jemelina odstoupil ze hry otřesený Jágr a v oslabení tří proti šesti už Čáslava bránil spíš vkleče než na nohou. „Byl to hukot, ale Voky vyčapal Rusy neskutečně a kluci před ním žrali led," ocenil obětavý výkon Růžička. Rusové dali gól až 36 vteřin před koncem a to už pro ně bylo pozdě.

Čeští hráči po poslední bitvě zářili blahem. „Tady vidíte, co dokáže tým, když se semkne," smál se 23. května 2010 těsně před půlnocí Rolinek se zlatem na krku. „Nejspíš to moc lidí nechápe, ale dokázali jsme, že v hokeji je možné vážně všechno," zahlásil vědoucně Jágr.