Článek
Legendární střelec Nový byl tehdy jedním ze čtyř hráčů vítězného celku, který byl zařazen do do All Star týmu. Skončil třetí v kanadském bodování za Vladimírem Martincem a Jiřím Novákem. Všichni tři byli s devíti zásahy rovněž nejlepšími střelci.
"Co se mi vybaví, když se řekne Katovice 76? Je to vzpomínka na vážně skvělé mistrovství světa. Vždyť jsme tehdy neprohráli ani jeden zápas, což jsme rozhodně sami nečekali. To se mockrát nepodařilo, povede se to jednou za dlouhou dobu. Pravdou ale je, že jsme měli opravdu silné mužstvo," říká osmašedesátiletý Nový.
Pohled na tehdejší soupisku nabízí dlouhou řadu velkých jmen. "Dozrála tam silná generace starších hráčů, ale byli tam i hráči střední generace a ti mladší. Dobře vyvážený mix. Měli jsme navíc skvělé gólmany a výborně se doplňovali, to mužstvo nemělo slabinu," připomíná Nový.
Důležité z jeho pohledu také bylo, jak dobře se hráči znali a byli na sebe zvyklí. "Neodcházelo se ven. Trenéři pan Gut a pan Starší vybrali hráče z Čech, zajeli na Slovensko a měli pohromadě hodně silné mužstvo složené z nejlepších hráčů, co tu byli. Dnes to mají trenéři v tomhle ohledu o hrozně moc těžší a složitější," připouští Nový.
I přesto byl tehdejší úspěch mimořádný, především s ohledem na sílu sborné. "Sovětský svaz tehdy dominoval. Ti kluci byli v CSKA všichni pohromadě, byli pořád spolu, hodně trénovali, byli sehraní a hráli naslepo. Ale i pan Gut s panem Starším to dělali tak, že tam byly klubové vazby. A důležité také bylo, že trenéři měli nervy a drželi se toho, co nastavili. Věřili těm, které vybrali a stáli si za tím," pokračuje Nový.
Vyhlášenému kanonýrovi turnaj vyšel i z osobního pohledu, své místo v All Star ale nepřeceňoval. "Tehdy to místo v brance bylo daleko větší než dnes, kdy brankář zabere hrozně moc místa. Byl to samozřejmě úspěch, ale v hokeji to jde všechno hodně rychle. A šlo to rychle i tehdy, nebyl čas nad tím přemýšlet. Brzy potom jsme začali trénovat na Kanadský pohár, byli jsme dlouho z domova, ale ta dřina se nám vyplatila," říká Nový s připomínkou cenného druhého místa.
Ve Vídni na MS 1977 si navíc tým zlatou radost zopakoval. "Tam jsme tehdy ale měli i štěstí. S Kanadou jsme dostali 2:8 a ještě nás zmlátili. Už jsme tomu nevěřili, že budeme ještě zlatí, ale Švédové nás tehdy zachránili, když porazili překvapivě Sověty. Spadlo nám to do klína a obhájili jsme zlato," připomíná dále Nový.
Do třetice už to nevyšlo, v Praze 1978 se i přes velmi povedené představení československého týmu radovala velmi těsně sborná. "To byla smůla. Hrajete více jak 14 dní a pak rozhodl snad jediný gól, bodově jsme byli nastejno. Mrzelo to, ale je to sport. Po týdnu, čtrnácti dnech si pak ale vzpomenete jako já na to, jak velké štěstí jsme měli rok předtím ve Vídni," uvádí Nový.
Při cestě za stříbrem se jednou ze dvou zápasů podařilo opět porazit Sověty. "Sovětský svaz v té době, to bylo něco, velká síla. Když je člověk porazil, bylo to úspěchem samo o sobě. Na titul tam ale byly prakticky jen tři země, Švédové a Finové ještě nebyli na takové úrovni. Dnes je tam pět šest zemí, co může titul vyhrát. Švýcaři jsou výborní, Německo se zlepšilo, dnes to ti kluci mají daleko těžší," porovnává Nový.
