Článek
Květnové domácí mistrovství světa mu uniklo doslova o vlásek. Byl součástí týmu, ale na soupisku i kvůli posilám ze zámoří nebyl zapsán. „I tak jsem si to strašně užil, kluci v kabině nás vzali mezi sebe,“ vzpomínal Michal Kovařčík v Karlových Varech na prvním reprezentačním srazu nové sezony.
Mistrovství světa vám o kousek uteklo. Těšíte se teď o to víc?
Těším, protože hrát za reprezentaci je vždycky zážitek. Navíc se zase poštěstilo, že můžeme hrát doma, takže jsem rád, že tu mohu být.
Je v kabině pořád cítit vítězná atmosféra?
Myslím, že je pořád stejná. V kabině národního týmu je vždycky skvělá energie. Když to porovnám s Finskem, kde se importi baví mezi sebou. Tady se hodně vtipkuje, trochu mi to na severu chybí.
Poprvé v kariéře se vaše cesty s bratrem rozdělily. Chybí vám ve Finsku?
Nemůžu říct, že bych ho úplně postrádal, ale vždycky je lepší, když máte rodinu nablízku. Řešili jsme to už ve chvíli, kdy jsme probírali smlouvy na letošní sezonu. Ne že bychom měli podíl na tom, kde ten druhý bude hrát, ale bavili jsme se o tom. Čekali jsme, že se můžeme někdy oddělit.
Vy jste zůstal ve Finsku, Jukurit jste vyměnil za Kärpät Oulu a jste čtvrtý v kanadském bodování. Ideální start v novém angažmá?
Jsem rád, že se mi daří. Vlastně celé naší formaci s Reidem Gardinerem a Benem Tardifem. Hodně jsme si sedli i lidsky, jsme dobří kamarádi. Ale týmové výsledky zatím nejsou takové, jaké se očekávají. Snad se to zlepší.
