Už má zase image Super Maria. A Černoch věří, že opět přečká všechny škrty

„Jaký je recept? Já se vždycky snažím jen dostat do dalšího týdne a uvidím, jak dlouho vydržím. Zároveň mě vždycky motivovala manželka a rodiče, když mi opakovali, že nevím, co se může stát. Že třeba nepřijede ten a ten… Jde o to hrát dobře a být tam, kde mám být. Každé mistrovství světa je obrovská motivace, ale to letošní v Praze je ještě větší. Cesta je dlouhá, těžká a musí se sejít strašně moc věcí, aby se člověku tam podařilo dostat,“ líčí upřímně 27letý Černoch.

A Beránek jen doplní: „Na tohle mistrovství bude těžké se probojovat, ale uděláme pro to cokoliv. Necháme v přípravě všechno.“

Ano, turnaj v Praze má samozřejmě mezi českými hokejisty zvláštní místo a punc, omluvenky ze zámoří i elitních evropských soutěží k trenérům dorazí jen výjimečně. Na druhou stranu pracanti typu Černocha s Beránkem mohou mít výhodu, že jsou „pod bičem“ reprezentačních trenérů od prvních dnů. Lépe do sebe dostanou systém, kouči vědí, co od nich mohou čekat, lépe jim udělí konkrétní roli.

„Já nebyl letos ani na jednom turnaji EHT. Trenéři jsou pro mě noví, já pro ně prakticky taky. Takže výhodou je, že mě třeba stačí poznat, jaký jsem,“ míní Černoch.

Sám tuhle výhodu „proměnil“ v překvapivou nominaci před dvěma lety. Jalonen budoval nový tým, Černocha pozval na přípravu do Znojma a on si po cestě tam říkal, že bude rád za jeden zápas. Ten se mu povedl, pak další… „Dával jsem góly, šlo mi to. Poslední dva týdny už jsem myslel na mistrovství,“ přiznává.

A ač hráči z Evropy obvykle říkají, že je nezajímá vývoj v NHL, že nesledují možné spekulace o příletu posil ze zámoří, Černoch je opak. „Koukám, co za hráče skončilo. Koukám na centry, nejsem zavřený do sebe, abych nevěděl, co se děje ve světě. Vím, že se má připojit,“ říká.

Jeho kolega z Karlových Varů se směje, protože on sám se příliš o dění za mořem nezajímá, ale Černoch mu slouží jako dobrá studnice aktuálních informací. „Čeče (Černoch) sleduje každý zápas, kdo a jak hraje. Když jedeme na nějaký sraz autem, tak mi vypráví. Mám to od něj,“ popisuje Beránek.

I on po loňsku ví, jak se v přípravě od úvodního dne probít až do úplného závěru. Byť několik let předtím byl tím, kdo dostal prvních pár zápasů a pak neprošel zužováním. „Nejdřív jsem vydržel dva týdny, další rok už to byly tři týdny a čtvrtý rok jsem vypadl týden před mistrovstvím. Čeče zrovna jel, takže jsem viděl, že je to reálné a že šance je velká. A minulý rok se to konečně podařilo, takže vidina je i letos.“

Teď oběma může trochu pomoct, že reprezentace po úvodním týdnu v Říčanech zakotvila v jejich domácí aréně v Karlových Varech. Sehraje tu ve čtvrtek a sobotu přípravné zápasy proti Německu, v nichž se duo představí, a třeba takový Beránek zrovna v KV Aréně vstřelil v dubnu 2019 svůj první gól v národním týmu. A snad na zdejším ledě zažijí odlišné pocity než v sezoně, protože ta z pohledu místní Energie byla neúspěšná, když se klub pakoval už z předkola. To si přitom uhrál až v samotném závěru.

„Sezona byla náročná hlavně psychicky. Od listopadu jsme to tlačili do kopce a přišlo mi, že šlo všechno proti nám. Jsem za tu sezonu zpět rád, protože mi strašně moc dala do budoucích let. Věřím, že jsme ji potřebovali, abychom se dostali trošku výš, než jsme v posledních letech byli. Měli jsme strašně moc zápasů, kdy jsme prohráli o gól nebo žádný nedali. Bylo frustrující, že se prohry kupily, srážely nás stejné věci a i já měl období, kdy se mi nedařilo,“ vypráví Černoch.

Ze sezony měl splín, a tak se spoluhráči rozhodli netradičně oholit a on si nechal pod nosem hustý knír. Podobný měl v samotném závěru loňského mistrovství v Tampere, byť spojitost hledat nemáme. „Někteří lidé včetně mých rodičů se tomu diví. Já říkám, že je to normální sestřih. Takhle se to vždycky nosívalo, akorát už to není tolik populární.“

Tak třeba supermariovský knír mu pomůže na třetí šampionát v řadě.