Článek
Nejste až překvapený, jak vám aktuální sezóna skvěle vychází?
Přiznávám, že před sezónou jsme se já i celá moje rodina báli, jestli bylo dobré rozhodnutí do Kanady odejít. A ze začátku to opravdu bylo těžké, vždyť to byl první rok z Česka a bez rodiny.
Předpokládám ale, že nyní svého rozhodnutí odejít z Česka nelitujete...
Bylo to těžké rozhodnutí, ale myslím, že jsem tomu odevzdal všechno, připravil jsem se na sezónu jako nikdy. Teď se mi to vrací.
Cítíte, že jste za poslední rok dospěl?
V Kanadě jsem bydlel ve výborné rodině, jakou měl Nico Hischier (jednička loňského draftu NHL a nyní útočník New Jersey - pozn. aut.). Osamostatnil jsem se a hlavně jsem se naučil anglický jazyk, bez kterého bych tam nepřežil ani den. Všichni okolo mluvili jen anglicky, tak jsem musel i já. Ze začátku jsem měl strach dělat rozhovory v angličtině, ale pak už jsem se rozmluvil a bylo to dobrý.
Prý jste v nové rodině hodně pomáhal i v domácnosti.
Nosil jsme dřevo do krbu, i kvůli tomu jsem taky nabral nějakou svalovou hmotu.
Dobrý trénink...
Po těžkých zápasech je to výborný trénink. (směje se)
Aby to po vás nechtěli během léta v Česku i rodiče...
Doma naštěstí krb nemáme. (znovu se usmívá)
Co pro vás znamená premiérová pozvánka do seniorského národního týmu?
Úžasný pocit, je to taková třešnička na dortu za touhle sezónou. Jsem vděčný, že můžu ukázat, co umím. Chci ale zůstat na zemi a uvidím, co mi ukážou České a Švédské hokejové hry.
Jak jste se vůbec dozvěděl, že se máte hlásit do přípravy reprezentace před MS?
Nejdřív mi volalo číslo z Ameriky, tak jsem to nebral, protože jsme nevěděl, kdo to je. Pak jsem ale dostal zprávu od pana Fischera (generální manažer reprezentace) a všechno mi došlo.
Víte, že jste prvním povolaným hráčem do národního týmu ze zámořské juniorky?
To jsem ani nevěděl, ale je to super. Vůbec mě nenapadlo, že bych mohl dostat pozvánku. Před mistrovstvím světa juniorů ani po něm. Byl jsem překvapený, ale zároveň vděčný.
Navíc si premiéru odbydete v rodných Pardubicích v rámci Carlson Hockey Games...
To je takový bonus navíc. Aspoň se na mě může přijít podívat a fandit celá rodina.
No, celá... Minimálně váš otec Marek asi bude chybět, ne? (Marek Zadina, bývalý vynikající útočník je asistentem trenéra Třince, který hraje finále extraligy s Brnem - pozn. aut.)
Toho bohužel nepustí, ještě má v Třinci nějaké povinnosti. (směje se) Tak aspoň zbytek rodiny přijede.
Jaká byla tátova reakce na vaši pozvánku do seniorského nároďáku?
Byl na mě pyšný a hned mi gratuloval. Říkal, že už teď jsem ho předčil, protože on si za dospělácký nároďák nikdy nezahrál.
Kolik zpráv s gratulacemi jste obdržel?
Bylo jich dost. Hlavně od rodiny, volali snad úplně všichni. Byli na mě pyšní, potěšili mě.
Na sraz do Pardubic jste přijel na poslední chvíli. Potkaly vás cestou z Kanady problémy?
Kvůli sněhové bouři jsem nestihl spoj z Toronta do Varšavy. Musel jsem přespat na letišti na hotelu a s jinou aerolinkou jsem v pondělí letěl do Mnichova. Sice jsem dorazil trochu pozdě, ale jsem rád, že to aspoň takhle dopadlo.
Cítíte únavu?
Cítím, za poslední dva dny jsem naspal pět až šest hodin. Jinak jsem furt pobíhal po letištích a hledal kufry. Jsem aspoň rád, že dorazily, mám výstroj a můžu hrát hokej. Abych řekl pravdu, tak mi ani ještě nedochází, že jsem už tady.
Očekáváte velký rozdíl mezi juniorským hokejem, který jste zažíval celou sezónu, a tím seniorským, který na vás nyní čeká v národním týmu?
Bude to rozdíl, ale snad to nebude až zas tak těžký. Věřím tomu, že po sezóně v juniorce můžu být připravený i na mužský hokej, teď to aspoň konečně zjistím. Může mi to ukázat, v čem mám zlepšit svůj herní styl, jestli mám posílit vršek, nohy, být rychlejší. Je jedině plus, že se mi teď můžou ukázat moje slabiny. Díky tomu můžu být zase lepší.
Spolu s vámi jsou v kádru pro přípravu na MS i další mladíci jako Chytil, Chlapík, Frk nebo Kaut. Co může mládí reprezentaci nabídnout?
Když ukážeme, co umíme, můžeme týmu dát dravost. Všichni umíme dávat góly, dokážeme se prosadit jeden na jednoho, což je v současném hokeji důležité.
Ať už se na šampionát dostanete, nebo ne, v létě vás ještě čeká draft NHL. Zámořští experti vás pasují velmi vysoko, možná i na druhé místo. Nenapadlo vás, že byste MS radši vynechal, aby vás na něm případně nepotkalo zranění?
Nenapadlo. Je pro mě čest, že si v osmnácti letech můžu zahrát v české reprezentaci. Nároďák je pro hráče nejvíc, taková odměna za celou sezónu nebo za to, že vůbec hraje hokej. Když jsem takhle mladý, bylo by hloupé nevyužít šanci a za národní tým si nezahrát.
Cítíte, že po juniorském šampionátu, který se vám povedl, se vaše pozice v očích zámořských skautů změnila?
Odehráli jsme výborný turnaj, a to se pak víc ukážou i jednotlivci. Dařilo se nám, hráli jsme jako jedna parta a díky tomu vykouknou i jednotlivci.
Dá se nyní draft vypustit z hlavy a nemyslet na to, jako kolikátého v pořadí si vás některý klub vybere?
Teď je úplně jedno, jestli budu dvojka, trojka, čtyřka nebo pětka. Bude záležet na loterii, jaké týmy si budou volit nejdříve, a jestli budou potřebovat obránce nebo útočníka. Dal jsem do této sezóny všechno, co jsem mohl. Každý zápas jsem se snažil hrát naplno a teď už bude na generálních manažerech klubů, koho si vyberou. Já budu na draftu už jen divák.
Existuje tým, do kterého byste šel nejraději?
Nemám ho. Budu rád, když mi NHL vyjde a příští nebo tu další sezónu v ní budu hrát.
Prozradíte aspoň oblíbený tým, kterému jste jako malý fandil?
Chicago. Ale nemyslím si, že by zrovna tohle vyšlo. A kdyby ano, bylo by hodně těžké se do jeho týmu dostat, protože křídla mají výborná.
