Článek
Trenére, už je to 17 let, co vstoupil do kabiny plzeňské juniorky. Co si vybavíte?
Pavel tam přišel jako prvoročák a už chytal stabilně, zvládl víc zápasů než dvojka. Vědělo se, že je to potenciální talent, že to má před sebou, protože už v mládežnických kategoriích v Plzni se mu dařilo a u mě v juniorce se to jen potvrdilo. My to hráli na tři až čtyři lajny, z těch 15 hráčů bylo 12 prvoročáků a gólman. Ale byl to strašně silný ročník 90, protože tam byli Kovář, Rutta, Francouz, Šustr, Jeřábek… Takže to byl můj první kontakt s Francíkem.
A pak přišel onen zlatý Litvínov.
Tam byl famózní. Kdybychom ho neměli, tak bychom to neuhráli. Ať se na to dívám zleva zprava, shora zdola, tak je gólman klíčová postava. V Třinci to byl třeba v minulých letech Kacetl. A nemít takto kvalitního gólmana, tak by měl Litvínov strašně těžké udělat titul. Zaplaťpánbůh, že jsme ho tam měli. Byla to jeho obrovská zásluha, byl základní stavební kámen. Francík byl prostě skvělej. Je to vynikající kluk, já jsem mu velkou kariéru strašně přál. Zasloužil si ji. Je to vynikající charakter. Přeji mu všechno nejlepší do další části života, protože kariérou život nekončí.
U gólmanů se často říká, že jsou divní. Ale Pavel Francouz je trochu renesanční člověk. Pilotoval letadlo, fotografuje. Jak jste ho vnímal vy?
Já nejvíc koukám na charakter kluků a ten on měl skvělý. Je to výborný kluk, oblíbený v kolektivu. Ano, gólmani se vždycky zařazují do určité kategorie, ale Francík byl jiný. Byl to moc přemýšlivý kluk, hodně inteligentní. A byla s ním radost spolupracovat.
Pavel Francouz se Stanley Cupem
Klíčové pro jeho kariéru bylo, že za něj táta ve dvaceti letech zaplatil přes milion, aby syna vykoupil z Plzně a on mohl chytat v prvoligovém Ústí.
Znám tatínka i maminku, protože v juniorce rodiče samozřejmě pravidelně navštěvují zápasy. Ale nevěděl jsem o tomto příběhu a asi to nebyl špatný krok. Šel z Plzně a přes Ústí se dostal do Litvínova, odkud ho to vystřelilo dál. Hlavně mu pomohla spolupráce se Zdeňkem Orctem. Potkali se už v Ústí. Zdeněk vzal roli dvojky, Francík byl jednička a začal s ním spolupracovat, trénovat ho. Pak na to navázali v Litvínově, kde už byl Zdeněk oficiálně trenér brankářů. Měl na něj obrovský dobrý vliv a strašně mu pomohl.
V Rusku si udělal jméno, čekal na něj balík od Petrohradu, ale on se nakonec rozhodl pro nejistotu v NHL. Co jste na to tenkrát říkal?
Tak to má být. Ne každý na to má odvahu a nikomu bych nevyčítal, kdyby se řídil tím, že je lepší vrabec v hrsti než holub na střeše. Ale tohle přesně Francíka charakterizuje a dokazuje jeho přemýšlivý postoj. Už jako malý kluk se chtěl o NHL porvat, a když tu šanci dostal, tak to pro něj byla priorita. Nakonec byl za tu odvahu a pracovitost odměněn. Cesta do NHL byla malinko delší, ale Stanley Cup bylo to nejlepší, co ho mohlo potkat.
