Článek
„Jsem rád, že nás trenér Rulík pozval znovu a snad už to konečně vyjde. Věděli jsme, že když budeme dál předvádět odpovídající výkony, v reprezentaci bychom se mohli objevit,“ míní Michal Kovařčík, který za národní tým dosud odehrál 11 zápasů, o tři více než Ondřej.
Ve čtvrtek v Praze proti Finům přidají první společný. „Z Nového Jičína, odkud naše rodina pochází, to je do Prahy sice daleko, ale někdo určitě dorazí. Najdou si čas a obětují dlouhou cestu, aby nás mohli vidět hrát spolu,“ těší mladšího z bratrů.
Michal Kovařčík během tréninku hokejové reprezentace
Když v úterý vyjel v rámci tréninku na led O2 areny, hned si vybavil rok a půl starý moment, kdy v libeňské hale s bratrem v dresu Třince křepčili s pohárem pro extraligové šampiony. „Mám na tuhle halu hezké vzpomínky, okamžitě mi teď proběhly hlavou, jak jsme v ní slavili mistrovský hattrick,“ připouští Michal Kovařčík.
V Jukuritu se mu daří, s 20 kanadskými body (4+16) je třetím nejproduktivnějším hráčem týmu. „Cítím se dobře. Systém, který hrajeme, mi vyhovuje. Jde o dost aktivní hokej, hodně podobný tomu, který vyžaduje trenér Rulík u reprezentace. I proto si myslím, že by mi to v ní mohlo sedět. Změním jen pár malých detailů, jinak budu hrát to samé,“ uvažuje Kovařčík.
Národní tým osobně sledoval z hlediště Nokia Areny v Tampere během listopadového turnaje Karjala, na kterém Češi neztratili ani bod. „Chtěl jsem poznat, jak Rulíkův systém vypadá. Dává mi smysl, co chce hrát, líbí se mi to. A já aspoň vím, do čeho jdu,“ prohlásil Kovařčík.
Michal Kovařčík
Jukuritu patří po čtyřech výhrách z posledních pěti utkání v tabulce finské ligy páté místo, ale jen s pětibodovým náskok na jedenáctou příčku, z níž už se nepostupuje do play off. „Jsme spokojení, jak dobře na tom jsme, ale tabulka je tak vyrovnaná, že jakmile na chvilku zaspíme, budeme zase dole,“ uvědomuje si.
Pochvaluje si trenéra Olliho Jokinena, finskou legendu, který odehrál přes 1200 zápasů v NHL. „Má hodně zkušeností. Na střídačce umí vybouchnout, ale spíš jenom na rozhodčí. Na nás hráče na střídačce moc neřve. Mimo led je úplně v pohodě, dá se s ním promluvit o čemkoli,“ těší útočníka.
Finská liga se během Švýcarských her nepřerušuje, problémy s uvolněním ale českým bratrům nedělali. „Naopak nám Olli řekl, ať jedeme, že reprezentovat je pro nás skvělé. Ale hrát ligu během reprezentační akce je nesmysl. Celkově je rozpis finské ligy zvláštní. Někdo už odehrál 30 zápasů, jiný tým jen 26. A to ani nemluvím o zápasech v pátek a hned v sobotu,“ nechápe Kovařčík.
V padesátitisícovém městě Mikkeli, kde Jukurit sídlí, bydlí na rozdíl od bratra sám. Nestěžuje si, vadí mu jen brzké zimní stmívání. „Tma už je kolem třetí odpoledne, takže při cestě na zimák k zápasu si připadám, že už mířím domů se vyspat. A ráno je šero ještě kolem deváté. Je to takové depresivní, ale člověk si zvykne,“ pokrčí rameny Michal Kovařčík.
