Článek
Možná se to už děje, protože se před ním rýsuje zlomová sezona, která i jeho může zařadit mezi ty „velké". V nabité švýcarské lize je v bodování na osmém místě (8+13), v týmu Ambri-Piotta je nejvytěžovanějším útočníkem a i v národním celku dostal mnohem výraznější roli – ve čtvrtečním duelu proti Švédsku byl centrem prvního útoku a zároveň získal ocenění pro nejlepšího hráče celku.
„Dva roky zpátky jsem hrál své první zápasy v reprezentaci a byl z toho vyjukaný. Pak jsem objížděl turnaje EHT a člověk si k tomu čuchne. Vidí hráče jako jsou Kovář, Červenka, Krejčí a učí se," popisuje hráč s 36 reprezentačními starty.
Mohlo by se zdát, že je teď ve Špačkově kariéře všechno růžové, jenže každý sportovec dychtí po výhrách a ty jsou nyní pro něj něčím zapovězeným. S klubem prohrál posledních osm zápasů, k tomu přibyla i čtvrteční porážka se Švédskem, a tak 25letý útočník říká: „Individuálně se necítím špatně, ale týmově máme velkou krizi a trochu deku. Ale pořád je to jen začátek sezony."
Třeba už v sobotu v Turku, kde Češi nastoupí proti domácím Finům (od 15:30) přijde zlom.
Aspoň z jednoho se může těšit. Ve Švýcarsku našel Špaček hokejový ráj. Klub Ambri-Piotta sídlí v italské části země a je tak trochu zjevením na hokejové mapě. Vesnice má jen pár čísel, ale na zápasy se na zdejší zimák sjíždí celé široké okolí.
Michael Špaček (číslo 52), Dominik Mašín a brankář Marek Langhamer při reprezentačním zápase proti Švédsku.
„Loni jsem byl ve švédské Frölundě, kde jsou skvělí fanoušci, a tak jsem si myslel, že mě nemůže nic překvapit. Když nás ale v létě představovali, byla narvaná celá hala. Nechyběly dýmovnice a vlajky. Řekl bych, že jsou to spíše fotbaloví fanoušci. A Ambri? To je pidivesnice s baráky v kopcích a jednou benzinkou. Projedete ji za tři minuty. Jedete na zápas a všude jsou krávy, až jsem si zpočátku říkal, kde to jsem," vypráví s úsměvem.
On i jeho spoluhráči tak bydlí ve 40kilometrů vzdálené Bellinzoně, jinak nádherném městě zařazeném na seznamu UNESCO. Autem to mají na stadion půlhodiny, zároveň nějakých sto kilometrů do italského Milána. A tak tu byl už Špaček na výletě s přítelkyní a taky dvakrát s klubovým i reprezentačním parťákem Filipem Chlapíkem na fotbale. A plánují to znovu.
„AC i Inter postoupily v Lize mistrů dál, ale jsem trošku zklamaný, že dostaly Tottenham a Porto. To nejsou týmy, které by mě táhly jako třeba PSG. Doufám, že zase postoupí a budu se moct podívat na nějakého dobrého soupeře," říká Špaček.
Mimochodem s Chlapíkem jsou velcí kamarádi přes deset let. Nikdy je nenapadlo, že by se mohli sejít v jednom mužstvu, a tak když se Špačkovi na jaře možnost nabídla, neváhal. Zprvu je kouč v přípravě – stejně jako ve čtvrtek trenér Jalonen – zkusil v jedné formaci, ale ještě před startem základní části je roztrhl. Nicméně oba hrají přes 17 minut za zápas, a především Špačkův čas na ledě v posledních týdnech roste. „Začal jsem hrát v důležitějších momentech, změnila se i moje v přesilovkách, za což jsem rád."
Mimochodem, švýcarským angažmá završil během dvou let kolečko, neboť působil ve všech čtyřech sledovaných soutěžích – finské, švédské, české i švýcarské lize. A tak může porovnávat. „Ve Finsku se hodně bruslilo, Česko je zase taktičtější. Švédsko je plné soubojů s minimem šancí při hře 5 na 5. A ve Švýcarsku jsou obrovitánská hřiště. Byl jsem překvapený, že se hraje nahoru dolů, tempo hry je vysoké s řadou přečíslení. Kvůli válce sem z Ruska přišla řada top hráčů z Evropy a já si moc vážím, že jsem dostal možnost sem podepsat."
Tak snad se brzy k dobrým výkonům přidají i týmové výhry.
