Článek
Byl už před rokem na šampionátu v Rize, nechyběl ani na únorové olympiádě v Pekingu a rád by tedy přidal třetí reprezentační akci v řadě. „Zápasy za Česko jsou nejvíc, čeho můžu v hokeji dosáhnout, proto jsem nad pozvánkou neváhal," říká Smejkal. Jenže předkolo ligového play off, v němž si jeho klub vylámal zuby na českém brankáři Malíkovi ve službách Kouvoly, dohrával v bolestech. Proto poprosil trenéra o pár dnů volna navíc.
„Přes dva týdny jsem nehrál zápas, takže úvodní tři, čtyři střídání ve čtvrtek proti Němcům budou asi fyzicky náročnější, ale věřím, že se brzy dostanu na potřebnou úroveň," tvrdí 25letý útočník, jenž měl v Lahti skvělou bilanci 26+21, přesto podle všeho kývl na nabídku ze Švédska. „Ve Finsku opravdu pokračovat nebudu, ale zatím bych to nechal takhle bez konkrétního upřesnění, než nový klub zveřejní naši domluvu," míní.
Po Jalonenově nástupu k reprezentaci ale vnímá jako svou určitou výhodu, že má díky posledním dvěma sezonám znalost finské mentality a hokejového uvažování. „Hodně se tam dbá na dodržování systému, trenéři chtějí, aby hráči věci dělali správně a zakládají si na detailech a taktice," míní Smejkal, jenž se do Chomutova těšil.
Na dočasnou základnu reprezentace má skvělé vzpomínky ještě z dresu místních Pirátů. „Šlo o jeden ze zlomových momentů kariéry. Hned při příjezdu do Chomutova jsem si vzpomněl. Přišel jsem tehdy v rozpacích sám ze sebe, ztrácel sebedůvěru, ale tady jsem se hokejově probral, začal pořádně hrát a správně to nakopnul," vybavuje si.
