Slabá konkurence, neochota pracovat a zvláštní pravidlo. Důvody, proč česká mládež na konkurenci nestačí

V loňském roce na tomto turnaji vybojovala sedmnáctka bronz, tentokrát ale pořádně narazila. V Kanadě sehrála pět zápasů, vyhrála jen jediný. V souboji o sedmé místo oplatila USA porážku ze základní skupiny. Ve čtvrtfinále kupříkladu schytala debakl 0:5 od Ruska.

„Pro naši sedmnáctku to byla první konfrontace se zámořím. Kdo zápas s Ruskem viděl, uzná, že byl hodně vyrovnaný a určitě to nebyla jednoznačná záležitost, i když to vypadá, tak jak to vypadá," říká trenér české reprezentace do 16 let Petr Haken.

Podobné výsledkové nezdary zažívají i další mládežnické výběry. Na medaile z vrcholných akcí čeká dvacítka čtrnáct let, osmnáctka sice na posledním turnaji v Kravařích vybojovala třetí místo, ale za posledních deset let vybojovala na světových šampionátech jedno stříbro. Českého fanouška tak napadne jediná věc, kde je chyba?

„Výsledky možná vypadají hrůzostrašně, ale musíme si uvědomit, že my za Ruskem, Kanadou či USA zaostáváme hlavně v počtu hráčů, ze kterých si reprezentace vybírá," říká Haken. „V Česku není konkurence," dodává.

„Srovnával jsem si počet registrovaných českých a finských juniorů. My jich máme 29 tisíc, zatímco Finové 40 tisíc. A to jsme přitom desetimilionový národ, zatímco Finů je jen pět a půl milionu," poukazuje na důležitý fakt bývalý slávistický kapitán a momentálně expert ČT Milan Antoš.

Právě slabá konkurence vzbuzuje u hráčů pocit, že ze sebe nemusí vymáčknout maximum, protože mají své místo jisté. „U mladých mi chybí dravost a chtíč se rvát o místo. Hráči na sobě nechtějí tolik pracovat a zdokonalovat se," říká Haken.

„Hráč se může zlepšovat v momentě, kdy on sám bude chtít a zároveň, když jeho rodiče a trenéři budou spolu komunikovat a vycházet tak, aby vytvořili pomyslný trojúhelník hráč-trenér-rodič. Protože právě hráč je pak výsledný produkt, který nás všechny zajímá," vysvětluje bývalý kouč U17 či liberecké dvacítky.

Neochota pracovat a rvát se však není jediným problémem českých mladíků. „Myslím, že mladým chybí hlavně ofenzivní talent. To je něco, co se nedá naučit, s tím se člověk musí narodit. Zároveň však na sobě musí neustále pracovat a svůj talent piplat," míní bývalý hráč a momentálně komentátor O2 TV Jakub Koreis, který s osmnáctkou vybojoval bronz na světovém šampionátu v roce 2002. Byl tak u jedné ze čtyř medailí, které český hokej v této věkové kategorii za dvacet let vybojoval.

„Také ale záleží, jak silný je ročník. Třeba ročník 1999 je všeobecně silný. U nás věřím, že silný ročník jsou třeba 2001, ve kterém vidím řadu šikovných hráčů. Tento ročník čeká příští rok v dubnu mistrovství světa, a pokud kluci odehrají dobrý šampionát, mohlo by je to odrazit do další kariéry," domnívá se Haken.

Problém ale není jen v hráčích. Velkou roli hrají samozřejmě rodiče. „Sociální skladba rodičů je jiná než u našich rodičů. Dneska jsou rodiče k dětem měkčí, kluky vozí na zimák většinou maminky, protože chlapi pracují," podotýká Antoš.

„Jsem přesvědčený, že tím, že je dneska spokojena většina lidí, myšleno rodičů, přenáší se to i na děti. Dnešní generace se rychle uspokojí a pak jí chybí touha se neustále zlepšovat. Není to jenom v hokeji, ale i v ostatních týmových sportech," zdůrazňuje Haken.

Před touto sezonou prošla řadou změn také juniorská extraliga. Jednou z nich je, že letošní ročník juniorské extraligy je určen ročníkům 2000, 2001 a 2002, do každého utkání můžou za tým nastoupit i tři hráči ročníku 1999 (dva do pole a jeden do branky). Mladým hokejistům tak o jeden rok dříve skončí mládežnická léta.

„Hráči ročníku 1999 budou podle výkonnosti mít možnost nastupovat v extralize, I. lize, II. lize a krajských soutěžích dospělých a v rámci „over age" (starší) výjimky i v extralize a regionálních ligách juniorů. Pokud se někteří z nich přesto neprosadí, dojde k tomu na základě výkonnostního srovnání s vrstevníky, přičemž takovou selekci považuje ČSLH u téměř dvacetiletých hokejistů nejen za zcela ospravedlnitelné, ale z hlediska kvality soutěží i nutné," stojí v březnovém prohlášení Českého svazu ledního hokeje (ČSLH).

Vlastimil Vacek

Tento krok však nepovažují za příliš šťastný Koreis s Antošem. „Svaz svou logikou říká, že pokud v devatenácti nejste dobří, tak z vás nic nebude. Na to jsem jenom koukal! Třeba Andrej Šustr hrál v tomhle věku nižší juniorskou soutěž na Aljašce. Nařízením svazu se v Česku absolutně vyloučila možnost, že hráči herně vyletí třeba v jednadvaceti dvaadvaceti letech. Hráči pak nemají kde hrát," míní Koreis.

„To, co náš svaz nedávno udělal, že nemáme soutěž pro hráče U20, je první pád dolů. Máme sice U19, ale U20 nikoliv. Přitom Finové i Švédové tuhle soutěž mají a třeba rovnou dvě nebo tři – extraligu, první ligu a pak ještě další nižší. Prostě proto, aby kluci hráli, čímž se konkurence zvyšuje," přitakává Antoš.

„Za mého věku byla juniorka do 21 let, a to jste hrál proti vyloženě dospělým chlapům. Teď tam jsou skoro jenom děti a je to hodně vzdálené dospělému hokeji. A pak podle mne vzniká problém při přechodu do extraligy. Pro kluky je to velký skok," dodává Koreis.