Hlavní obsah

Škoda, že se toho děda nedožil, mrzí vnuka legendy před debutem v reprezentaci

Praha

Jeho otec František odehrál za českou resp. československou reprezentaci 102 zápasů, děda Jaroslav Holík ještě o 40 více a oba vlastní zlatou medaili z mistrovství světa. Čtyřiadvacetiletý obránce David Musil na ně může nyní navázat, o víkendu zažije premiéru v seniorském národním týmu a pokusí se zabojovat o účast na květnovém světovém šampionátu.

S hokejovou reprezentací už trénují David Musil a Petr MrázekVideo: Sport.cz

Článek

Překvapilo vás, že jste od reprezentačního trenéra Jandače obdržel pozvánku do přípravy na MS?

S Tucsonem jsme v zámořské AHL bojovali o postup do play off, takže jsem moc nepřemýšlel, jestli reprezentace vyjde. Když mi ale trenér Jandač zavolal, byl jsem pochopitelně hodně rád. Jako malý jsem viděl hrát tátu za reprezentaci a teď v ní jsem já. Je to pocta.

Co vám nyní otec říkal?

Tvrdil mi, že důležité je udělat první dojem, tak ať do toho dám všechno, co můžu. NHL a nároďák pro mě vždycky byl sen. Obléct reprezentační dres beru jako obrovskou čest.

Dával vám táta nějaké rady?

Hlavně abych hrál tvrdě, to je nedůležitější. Jsem totiž spíš defenzivní obránce, hraju hlavou a tvrdost je nutnost.

Mrzí vás, že se vašeho reprezentačního debutu nedožil váš děda Jaroslav Holík, který zemřel před dvěma lety?

Určitě mě to mrzí. Vím ale, že děda vždy snil, že si zahraju NHL. Jsem rád, že mě v ní mohl vidět nastoupit. Vždycky mě chválil a myslím, že by teď byl na mě pyšnej.

Jak vidíte své šance na účast na mistrovství světa?

Budu bojovat, to je jediné, co můžu udělat. Musím hrát nejlíp, jak umím. Pak už je to na trenérech.

Kolik hráčů ze současného kádru reprezentace jste znal?

Docela dost, až jsem z toho byl překvapený. Známe se z mistrovství světa osmnáctek a dvacítek. Ale stejně jsem byl nervózní. Tak to mám vždycky, když přicházím do nového prostředí.

Z Ameriky jste se vrátil v sobotu, už jste si zvykl na časový posun?

Ještě se s ním trochu peru, ale na tréninku se člověk unaví, že se mu pak dobře spí.

V zámoří působíte už osm let. Od té doby, co vás v roce 2011 draftoval Edmonton, jste si ale v NHL zahrál jen čtyři zápasy v sezóně 2014/15. Nejste z toho zklamaný?

Beru to tak, že holt musím víc makat. Je to i trošku o štěstí, člověk se musí ukázat. Šanci jsem bohužel zatím nedostal, ale budu dál bojovat, abych se do NHL dostal. Bavil jsem se o tom se strejdou (Bobbym Holíkem, bývalým hráčem NHL) a ten mi říkal, že se musím soustředit na svůj výkon a být trpělivý.

Překvapilo vás, že jste byl před měsícem z farmy Oilers z Bakersfieldu zapůjčen do Tucsonu, který je záložním týmem Arizony?

Moc jsem to nečekal. Ale když mě vyměnili, byl jsem nadšený a bral to jako nový začátek. Teď mi ale smlouva skončila a budu čekat, co se stane. Určitě chci ale v zámoří zůstat a o NHL zabojovat.

Sledujete mateřskou Jihlavu, která v baráži bojuje o návrat do extraligy?

Pochopitelně a postup bych klukům moc přál. V Jihlavě je hokej velká věc, bylo by fajn ji vidět zase v extralize.

Související témata:
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Nejnovější články

NačítámNačíst další články