Článek
Nemusel jste se krotit, abyste od televize neudílel pokyny jak hrát?
Ne, to vůbec ne. Spíš jsem si šampionát po třech letech vyloženě užil. Ze střídačky to tolik nejde, tam má člověk jiné starosti. Doma v křesle jsem byl bedlivý pozorovatel.
A co vás zaujalo nejvíc?
Musím říct, že české mužstvo. Bylo tam jedno z nejlepších, hrálo opravdu výborný hokej a třeba Pavelec v brance, to byla fakt paráda. Už když jsem ho loni na mistrovství viděl při trénincích, bylo mi jasné, co v něm je. Základ k tomu, aby byl dobrý výsledek, je právě skvělý brankář a toho jsme letos znovu měli.
Není ale škoda, že čeští hokejisté nehráli o zlato?
Je, určitě jsme na finále měli. Tak už to v hokeji ale někdy bohužel chodí, že vám nevyjde nějaký zápas. Kdo ví, třeba kdybychom si to zaváhání vybrali už někdy ve skupině, nemuselo to přijít v semifinále. Ale to máte těžké. Loni jsme i přes dvě prohry a díky dvakrát vyhraným nájezdům se štěstím urvali zlato, letos to s jedinou porážkou vyšlo na bronz.
Kde jste viděl chyby v semifinále proti Švédsku?
Asi jsme to proti nim moc otevřeli. I u televize bylo vidět, že trochu zbytečně blázníme, jenže teď je každej chytrej. A rozhodně nechci být tím, kdo povede přes noviny polemiku o taktice trenéra Hadamczika. Udělal s týmem kus dobré práce a každá medaile je cenná.
Co jste říkal na fintu devatenáctiletého Fina Granlunda, jenž florbalovým hozením puku do branky obstaral vítězný gól v semifinále s Ruskem?
Krásný gól. Labužníci jako já si to určitě pak pořádně vychutnali, když celou jeho akci ukazovali minimálně desetkrát ze záznamu a zpomaleně. Bylo to něco úžasného.
