Článek
Je to tak důležité?
Pro nás je to hodně důležité, protože na širokém kluzišti je to úplně jiný hokej. Sám za sebe musím říct, že hokej na velkém hřišti nemám rád. Jsem pro ten se šířkou 26 či 28 metrů, v Praze jsme hráli na rozměrech 28 × 58 metrů. Jsem zastánce menšího kanadského rozměru. Švédové, Dánové a Švýcaři bohužel ctí velké rozměry 30 na 60 metrů, které už u nás v extralize tolik nejsou. Těch je strašně málo. Jsem rád, že je tedy zápas proti Finsku v Pardubicích, kde si to budeme moct vyzkoušet s hráči, kteří patří do evropského jádra.
Je to zhruba pět let, co Mezinárodní hokejová federace IIHF velmi hlasitě mluvila o sjednocení rozměrů a chtěla přistoupit na ty z NHL. Pak snaha – možná i kvůli ekonomickým dopadům z covidu – uvadla. Vy byste byl pro sjednocení?
Snad mě za to nikdo neukřižuje, ale já to nechápu. Trénuji hokej od roku 1985 a fakt nechápu rozměry. Jednoznačně rozměr 26 × 60 metrů je pro hokej ten nejlepší, nejatraktivnější. Není to ani malé, ani velké. Nerozumím tomu, že v dnešní době, kdy se všechno posouvá dopředu, vše má vývoj, se IIHF nedokáže těmto otázkám postavit a rozhodnout logicky, jasně a přímočaře. Nechápu, co za tím stojí.
V extralize se přitom zeštíhluje ve velkém, že?
Ano. Možná by byl problém uzpůsobit hlediště, kdyby se všechno změnilo. Třeba v Litvínově udělali kanadské kluziště a na jedné straně je větší prostor k tribunách. Ale zase to nevidím jako velký problém. Hokej je tam atraktivní, Litvínov je nahoře, Sparta hraje na takovém rozměru taky. Má diváky, lidi na to chodí, baví je to. Udělal bych to jednoznačně. Kdybych měl hůlku Harryho Pottera, tak to je už zítra.
Bude tedy kvůli rozměrům hrát národní tým příští rok v květnu v Dánsku jinak než v Praze?
V některých detailech určitě. Protože je to úplně něco jiného.
I proto bude asi důležité mít v kádru hráče z Evropy, že?
Ano, pro ty zámořské to bude problém. Zase to uděláme jako minule –nebudeme koukat, kdo je z Ameriky, kdo z Evropy. Dneska za mořem máme pár vytěžovaných hráčů, někomu se daří víc a někomu míň. Směrem k mistrovství se musíme dívat na Kulichy, Ivany a kluky, kteří začínají mít v NHL své místo. Když bude šance je dostat do nároďáku a na mistrovství světa, tak to bude vzhledem k olympiádě strašně důležité. Nekoukám teď na Nečase, Pastu a Zachu, u nich bude záležet na tisíci dalších věcí. Na zdravotních, osobních věcech, jak dopadne sezona. V NHL máme strašně úzkou základnu, postupně je hráčů míň a míň. Teď začínají dostávat šanci mladí, snad brzy i třeba Jiříček. A když to jen trochu půjde, tak je chceme získávat pro reprezentaci.
Radim Rulík o David Špačkovi. „Jsem skálopevně přesvědčený, že v Minnesotě neviděli jediný zápas z MS. Oni si myslí, jak tomu rozumí, ale pro mě je to něco šíleného. David od dvacítek roste úplně neskutečně. Oni vůbec neví, jaký tam mají klenot.“
— Robert Sára (@RobertSara_26) December 5, 2024
Teď jste na Švýcarské hry nominoval i Dominika Kubalíka, který pořád touží po návratu do NHL. Jste rád, že ho máte v Evropě?
Já ano, ale on asi ne. Chtěl by ještě šanci v NHL, poprat se tam. Myslím, že má nějakou deadline k 15. prosinci. Teď jsem s ním mluvil, tak to ale na návrat (za moře) nevypadá. Byli jsme domluvení, že když bude v této situaci, tak pojede na reprezentační akci. Je to hráč, který patří do jádra, a věřím, že se zase skvěle připraví na vrcholnou akci.
Radim Rulík s Aloisem Hadamczikem na tiskové konferenci
