Článek
Andrej Nestrašil přichází na sraz hokejové reprezentace před turnajem Karlaja.
Andrej Nestrašil přichází na sraz hokejové reprezentace před turnajem Karlaja.
Když jste odcházel do KHL, byly součástí vaší další motivace i hry v Pchjongčchangu?
Snažím se tím nestresovat. Každý ví, jak to je a co je ve hře. Je to moje první zkušenost s nároďákem a pár dnů se budu rozkoukávat. Světový pohár i mistrovství světa mi bohužel utekly. Zaplaťpánbůh jsem se ale vrátil na nějakou úroveň a mám šanci o Koreu bojovat. Teď chci hlavně hrát, jak nejlíp umím, všechno ostatní už není v mojí moci.
Je vaší výhodou, že v útoku můžete nastoupit vlastně kdekoli?
Já si dělal srandu, že jsem hokejový chameleón. Trenéři vědí, že můžu hrát vlevo, na centru, vpravo. Všude se snažím udělat co nejlepší práci. Hraju tam, kde mě chce trenér mít.
Jakou bude mít podle vás olympijský turnaj bez hráčů NHL úroveň?
Já viděl spoustu skvělých hokejistů, co se do NHL ani nedostali. O tom, jestli člověk hraje NHL, někdy úplně nerozhoduje kvalita. Dá se to ukázat na příkladu našich beků, co šli v létě do zámoří (Jeřábek, Rutta, Šimek, Šulák). Těžko by někdo správně natipoval, kdo z nich bude hrát nahoře a kdo na farmě. Určitě to bude hodně kvalitní turnaj, i když budou chybět superstar jako Crosby a McDavid.
Abyste byl v olympijské nominaci, hodily by se dobré výkony v klubu. Jak vám to jde?
Daří se nám, s Robinem Hanzlem hrajeme hodně. Já dost rychle pochopil, že je důležité, aby se dařilo týmu, protože když se nedaří, tak první, kdo za to může, jsou importi, kterých je jen pět a mají týmu nejvíc pomoct. Pro nás je důležité, že jsme čtvrtí v konferenci, i když zápasy vyhráváme většinou o gól. Po minulé sezóně, kdy jsem nastupoval deset minut za zápas, teď hraju dvacet a hodně mi to pomohlo.
Přechod z úzkého zámořského ledu jste zvládl v klidu?
V NHL mě nikdy nechtěli dát na centra, protože si mysleli, že na to rychlostně nemám. Zato v Rusku mě hned postavili doprostřed, což je zvláštní, protože led je daleko větší a musí se mnohem víc bruslit. V Rusku to trvá, než se dostanete do šance, ale zase to není tolik svázané systémem jako v Americe.
A život mimo hokej, nerozmazlila vás péče o hráče v NHL až moc?
Já vyrůstal v Praze v paneláku, naši spali na matracích a neměli ani postel. Na nějaký luxus nejsem. Stejně jdu na zimák, týden jsem pryč, pak jsme dva dny ve městě, pak zase ne. Pro mě to nějak mentálně hrozné není. Horší je to pro přítelkyně hráčů, co jsou zavřené celý den v bytě, to si nedokážu představit. Žádný kontakt s lidmi... Ve městě anglicky nikdo nemluví, můj řidič taky umí jen rusky a domlouváme se přes Google překladač.
S trenérem Nazarovem se ale domluvíte v pohodě, ne?
Ten umí anglicky velmi dobře, vždyť má odehráno skoro šest set zápasů v NHL. Jinak se s lidmi snažím domluvit rukama nohama a taky pracovat na ruštině, ale zatím mi to moc nelepí.
O Nazarovovi, který byl před lety v Omsku při výluce NHL doslova bodyguardem Jaromíra Jágra, kolují nejrůznější historky. Jak působí na vás?
Viděl jsem videa z různých incidentů, co měl na střídačce. On je při utkání hodně emotivní a křičí, dokáže se do toho vložit, ale jakmile je po zápase, tak je z něj normální člověk a dá se s ním bavit. Při dvou metrech a sto třiceti kilech má ale přirozený respekt.
S Hanzlem jste mezi třemi nejproduktivnějšími hráči klubu, pomohlo vám v začátcích, že jste se mohl opřít o krajana?
Hrají s námi i dva Američani a Dan Sexton už je v Nižněkamsku pět let, takže ten nám ze začátku pomáhal se vším možným. S Robinem je to samozřejmě lehčí, ale má to i nevýhody. Čím víc zahraničních hráčů, tím míň se naučíte rusky. Ale stokrát radši jsem při cestách na pokoji s Robinem než s nějakým Rusem. Což ale nemyslím nějak špatně.
