Článek
Je to upřímný pohled na to, že jeden podpis pod smlouvou z vás ještě hráče NHL neudělá. A že cesta do nejslavnější ligy je navzdory kontraktu pořád tuze trnitá. Filip Pyrochta měl za sebou na jaře 2018 turbulentní týdny. Bylo mu 21 let, ale v Liberci si v závěru základní části i během play off vydobyl pevnou pozici, s borci jako Bulíř, Filippi či Kvapil chodil na přesilovky a následně zaujal také reprezentačního trenéra Jandače.
„Událo se to všechno v krátkém časovém úseku. Seběhlo se to rychle a najednou mě to vyplivlo za mořem, na úplně jiném levelu,“ vzpomíná.
Zajímalo se o něj několik klubů z NHL, jeho agent Michal Sivek pak tehdy vysvětloval, že si po zralé úvaze vybrali právě Nashville.
Příklep s Filipem PyrochtouVideo: Sport.cz
Pyrochta přiletěl na první kemp, usadil se do kabiny Predators, a tak trochu nechápavě hleděl, že vedle něj jsou beci P. K. Subban či Roman Josi. „Byli tam i brankáři Karel Vejmelka, Miroslav Svoboda, koukali jsme na to všechno s otevřenou pusou, protože to byl úlet. Bylo to super, na jiné úrovni než v Česku a já si říkal, že to tu bude hodně těžké.“
Bylo. Pyrochta sice „nepřežil“ první řez, nicméně neměl ze svých výkonů špatný pocit a věřil, že farma pro něj bude jen mezizastávka, aby se lépe a postupně připravil na krok mezi elitu.
„Myslel jsem si, že to na farmě taky půjde, ale to jsem se mýlil. Tam je 20 vlčáků, co makají, aby se dostali nahoru a já to vůbec neustál v hlavě. Není to pro každého, ovšem beru to sportovně a jsem moc rád, že jsem to zkusil. Kdyby můj syn tam chtěl jednou jít, tak bych ho na to připravil, protože to není žádná procházka růžovým sadem.“
Herní trápení Pyrochty na farmě v Milwaukee bylo takové, že se dokonce z AHL propadl do East Coast (ECHL), tedy na farmu farmy. To je soutěž, o které kolují zkazky, že je to hokejová divočina, což český bek potvrzuje.
„Když jsem dostal první signál, tak jsem si říkal, že tam nepojedu. Seknul jsem se. Ale po domluvě s agentem jsme si řekli, že jestli si chci zachovat svůj sen, tak tam musím jet a odehrát to,“ přiznává Pyrochta. „Byl tam jeden kouč, který trénoval beky, útočníky, zařizoval mi taxíka z letiště. Řešil, kde budu spát a div mi nedal v kabině i matrace. Dělal úplně všechno.“
Pak už přišly zápasy. „První jsme hráli doma, pak jsme jeli na trip, kde jsme hráli s jedním soupeřem třikrát za sebou skoro jako v play off. Hraje se tam na tři pětky a šest obránců, ale ve druhé třetině prvního zápasu jsme hráli v devíti, protože se všichni pobili, dostali tresty do konce utkání, takže se najednou hrálo na tři beky a šest útočníků,“ usmívá se Pyrochta.
Za Atlantu Gladiators odehrál 21 zápasů a po jediné sezoně za Atlantikem se vrátil do extraligy. „Pro mě ta cesta nebyla, mrzí mě to, ale není to stavěné pro každého. Vrátil jsem se do Česka, abych se dostal do Švédska, kde jsem si chtěl vždycky zahrát, což se povedlo. A tam se mi to moc líbilo,“ říká Pyrochta.
