Článek
Byla pro vás pozvánka do národního týmu velkým překvapením?
Rozhodně jsem ji nečekal, ale potěšilo mě, když se trenér Jandač ozval. Po pravdě jsem o reprezentaci ani moc nepřemýšlel, teď se ale budu snažit udržet v kádru co nejdéle. Alespoň k těm prvním přípravným zápasům s Nory v Chomutově, kde jsem hrál tři roky.
Pro vás tedy ideální místo k debutu?
Určitě, rodiče i přítelkyně by byli v hledišti. Mám hezké vzpomínky, jak jsem tam pomáhal k postupu do extraligy, a dosud to beru jako výrazný úspěch kariéry společně s loňskou účastí ve finále EBEL. Reprezentaci ale řadím nejvýše.
Znal jste vůbec své reprezentační spoluhráče jinak než z televize?
Možná právě za Chomutov jsem proti pár hráčům nastoupil, ale nikoho si konkrétně nepamatuju. To bylo ale to nejmenší. S klukama se poznáte hned, jak přijdete do kabiny.
Počítáte s tím, že mezistátní hokej se dost liší od EBEL?
EBEL mně přijde neprávem podceňovaná. Má svoji kvalitu, ale na úrovni reprezentace bude hokej hodně jiný. Rychlejší, silovější, systémovější, ve větším tempu. Znojmo vypadlo z play off krutě brzy, já tam ještě pár dnů trénoval a potom jsem si domluvil led i v rodném Pelhřimově.
Ve Znojmě vám končí kontrakt, už řešíte příští angažmá?
Setrvání tam dávám tak procento. Spíš chci zkusit cizinu, láká mě švédská nebo finská liga. Angažmá tam by mně pomohlo se hokejově zdokonalit, v dubnu bych rád měl jasno.
