Článek
Ticháček poznal, jak tvrdá práce pod Rulíkem je. Na konci cesty ale cinkla medaile z mistrovství světa. „I na tréninku požadoval maximální nasazení. Když se mu něco nelíbilo, dal najevo, že takhle ne. Všichni jsme poslouchali. Je to obrovská autorita. Možná jsme se ho i trochu báli," prozradí obránce kladenských Rytířů.
Zkušený novinář Martin Kézr se povídání o přísnosti kouče jen usměje. Tvrdí, že právě tak to u dvacítky musí být. A také připomíná, že se Radim Rulík trenérsky učil u známého Jaroslava Holíka. „Mně se u Rulíka líbilo, že týmu vštípil nějakou filozofii a z ní neuhnul ani o píď. Trval na tom tak dlouho, až ji ti kluci přijali za svou," míní šéfredaktor Sport.cz.
„Mně se líbí, když jsou hráči ochotní za trenéra položit duši. A oni se ho možná báli, ale tu duši za ně položili. On jim všechno navíc férově vracel. Vzal tým v ochranu, když to bylo potřeba," naznačuje Kézr, že u reprezentační dvacítky vše fungovalo.
Ve studiu Sport.cz rovněž zaznělo, že se Rulík při práci u reprezentační dvacítky našel. „Je zajímavé pozorovat, jak musí u Pardubic volit trošičku jiný přístup. Pokud je dovede k titulu, je to na titul trenér roku," míní Kézr.
Mladý obránce Rytířů vnímá, že se ve hře dvacítky i Pardubic objevují shodné prvky. „Pár věcí jsem si všiml a Pardubice to také dodržují. Mají v týmu hvězdy, ale hráč si nedovolí udělat zbytečnou kličku. To vštěpoval i nám, abychom se vyvarovali zbytečných ztrát," prozradí Ticháček.