Článek
Snímek vznikl v mezinárodní produkci, jeho režisérem je ale třicetiletý Ondřej Hudeček, který má za sebou několik slibných studentských filmů. Když se konala olympiáda v Japonsku, bylo mu deset let. A nadšení, jaké tehdy patrně zažíval, je znát i z jeho filmu.
Nagano Tapes má šmrnc těch nejlepších sportovních dokumentů, jako je např. snímek ‚Once Brothers' popisující velice silnou story basketbalistů Vlade Divace a Dražena Petroviče, jejichž osudy v 90. letech zamíchala válka v bývalé Jugoslávii.
Český triumf je nahlížen globálnější optikou. Produkčnímu týmu se podařilo získat opravdu reprezentativní skupinu přímých aktérů. Kromě Dominika Haška a Jaromíra Jágra tu mluví také šéf Mezinárodní hokejové federace René Fasel, tehdejší manažer amerického národního týmu Lou Lamoriello i jeho útočník Brett Hull.
Zvláštní význam má pak kanadské trio: Theoren Fleury, Eric Lindros a kouč Marc Crawford, jenž se po letech s nadsázkou obává, že se do hokejových dějin zapsal jako ten, který na nájezdový rozstřel v semifinále proti Česku neposlal Waynea Gretzkyho.
Současný názor na Nagano od nejlepšího hokejisty historie sice schází, archivní záběry ale připomínají frustraci, jakou po bolestném vyřazení Great One prožíval.
Svobodův příběh jako nosné téma
Dokument není primárně určen pro středoevropského diváka, ale ani pro něj není od věci si připomenout, co za roli sehrál hokej v Československu po roce 1968 i to, že kvůli svému snu hrát v NHL museli hokejisté emigrovat a vystavit své blízké silnému tlaku ze strany komunistických orgánů.
To byl i případ Petra Svobody, jehož příběh dotváří dramatický oblouk filmu. V roce 1984 po finále juniorského mistrovství Evropy v západoněmeckém Bad Tölzu opustil tehdy jako osmnáctiletý československou výpravu, aby o čtrnáct let později vstřelil jediný gól finálového zápasu s Ruskem.
Hašek uchvacoval i zanícené odpůrce
Hudečkův dokument dobře popisuje i vývoj vztahu zámoří k hokejistům z Evropy. Známý bručoun a nemilosrdný kritik českých a ruských hráčů Don Cherry byl najednou úplně na větvi z Haškova výkonu ve čtvrtfinále proti Američanům. Ostatně nejen on.
„Říká se, že brankář může ukrást zápas, on ale ukradl celý turnaj," zazní ve filmu, který divákům nabízí i pozapomenuté souvislosti. Třeba tu, že Ivan Hlinka a kanadský trenér Crawford byli v sezoně 1981-82 nováčky ve Vancouver Canucks. Jen český útočník byl v té době o jedenáct let starší a klidně si zapálil cigaretu i v kabině.
V neposlední řadě pak dokument akcentuje i technologický posun, jaký se za dvacet let udál. Vzkazy pro české hráče, kteří se dovídali, jaký humbuk doma způsobili, tehdy takřka nepřetržitě chrlil fax...
Film Nagano Tapes by klidně unesl i delší stopáž, než je oněch 73 minut, v nichž zpomalené záběry velkých hokejových zápasů nabírají až spirituální význam.
Skvělá práce.
