Článek
„Uvidíme, jestli se něco bude dít, nic moc zatím nebylo. Jsem realista a vím, že minulá sezona nebyla taková. Samozřejmě jsem doufal v šanci, ale člověk musí otočit list. Jsem teď rád tam, kde jsem,“ vypráví 29letý útočník se 357 starty v NHL.
I proto, že se žádná reálná nabídka ze zámoří nerýsuje, přijal Kubalík „povolávák“ do reprezentace a od pondělí se připravuje v Pardubicích na Švýcarské hry. I s ním je v sestavě deset zlatých hochů z Prahy. Kouč Rulík mu svěří původně plánovanou roli Romana Červenky, takže by měl být lídrem, útočníkem s porcí minut.
„Tak to nebude sranda,“ usměje se, když se o záměru dozví. „Ale nejsem tady poprvé, tak vím, co se ode mě očekává, a největší tlak si dávám sám na sebe. Těším se na každý zápas v nároďáku. A věřím, že ta vítězná mentalita, která byla v Praze, bude i tady. Už jsme se o tom bavili, tak doufám, že na mistrovství navážeme.“
Jen občas Kubalík zkontroluje telefon, jestli nepřicházejí nějaké nové zprávy o jeho budoucnosti, ale spíš nechává osud plynout. „Lidi se mě na to ptají, ale já to moc neřeším. Jsme domluveni, že kdyby se něco dělo, tak agent zavolá. Ale neupínám se na to, nejsem pořád na telefonu.“
A tak je čím dál pravděpodobnější, že sezonu dokončí ve Švýcarsku a tím bude v případě zdraví i chuti trenérů k dispozici pro květnové mistrovství světa v Dánsku. Pořád mu to pálí, v Ambri nasázel zatím dvanáct gólů, zvlášť v posledních duelech se daří jemu i celému týmu.
Dominik Kubalík (vlevo) a David Tomášek během tréninku hokejové reprezentace v Pardubicích
„Předtím tam však bylo období, kdy to taky nebylo ono. Celkově jsme jako tým dávali málo gólů, teď se to začíná otáčet. Škoda že je pauza, protože jsme byli docela rozjetí, porazili jsme dva silné mančafty, tak snad až se vrátíme, budeme v tom pokračovat,“ doufá Kubalík.
Ten před odchodem do zámoří prožil v Ambri dvě sezony, tak se nyní vrátil do známého prostředí, byť s novou halou. „Bylo tak lehké se dostat zpět a užívám si to, protože hraju hodně. Samotná liga se dost změnila, kvalita šla nahoru, už kvůli tomu, že je tam víc cizinců. Když jsem odcházel, tak mohli hrát čtyři, teď je to šest. Ty dva posty navíc jsou důležité,“ ví.
Od květnového šampionátu je zároveň tátou, protože hned na začátku turnaje se mu narodila dcera Mia. A Švýcarsko je pro rodinu ideální destinací, zvlášť italská část v okolí Bellinzony, kde bydlí, má svůj půvab.
„Dá se říct, že každý den spím doma, což je příjemná změna oproti tomu, když jsme létali na tripy. Tady je spousta volna, k tomu spousta krásných míst, kam se dá dojet. Rodinný život si užíváme. A jaký jsem táta? To je spíš otázka na manželku. Snažím se pomáhat, co to jde. Malá je úžasná. Je neuvěřitelné, jak člověk vnímá pokroky, které dělá. Teď nám trošku dělá problémy se spaním, ale to bere paní na sebe a já se vyspím. Jinak je všechno skvělé,“ popisuje.
