Hlavní obsah

Pojďme potvrdit loňské zlato, aby si nás ve světě začali více vážit, hlásí Voženílek

Má za sebou první rok angažmá ve švýcarském Zugu. Rok hodně turbulentní, ať už z hlediska týmových i osobních výkonů. Po dvou titulech s Třincem končí hokejový útočník Daniel Voženílek klubovou sezonu brzy. Stojí před ním ale nová výzva: probojovat se na světový šampionát, na který má z loňska skvělé vzpomínky.

Foto: Vlastimil Vacek, Sport.cz

Daniel Voženílek během tréninku hokejové reprezentace před turnajem Švýcarské hry, dne 9. prosince 2024 v Pardubicích.

Článek

Dres národního týmu oblékne v letošním roce poprvé. Únorové Švédské hry Voženílek vynechal, naposledy jej kouč Radim Rulík vybral do týmu v prosinci. Devětadvacetiletý útočník nyní v českém týmu může hodit za hlavu neúspěšný konec sezony v Zugu. S ním totiž překvapivě vypadl už ve čtvrtfinále, kde v pouhých čtyřech zápasech nestačil na Davos.

„Hned po vyřazení jsem si říkal, že je zvláštní mít tak brzy volno. Jsem rád, že mi trenér Rulík zavolal. Mám rád rutinu, poslední roky jsem neměl moc čas na přípravu. Teď na sobě budu pracovat každý den, abych byl v plné síle a zasloužil si nominaci na mistrovství světa,“ uvedl Voženílek na pondělním tréninku v Karlových Varech.

Doma se mu třpytí zlatá medaile z loňského šampionátu v Praze. Typově podobných útočníků realizační tým k dispozici mnoho nemá. Klidně se může stát, že se v konečné nominaci pro mistrovství světa v Dánsku a Švédsku Voženílkovo jméno objeví. První plusy a minusy si kouč národního týmu může udělat už ve čtvrtek, kdy Čechy čeká první přípravný duel s Německem v Řeznu.

„Co jsme zažili loni v Praze, bylo neuvěřitelné. O to větší máme motivaci, abychom pořád dokazovali, že patříme na světovou úroveň. Je hezké, že jsme loni vyhráli, ale měli bychom v tom pokračovat, aby si nás začali ve světě víc vážit,“ míní rodák z Pardubic.

Zug je zvláštní město i na švýcarské poměry

Při pohledu na statistiky by nejeden pozorovatel řekl, že měl slušný premiérový ročník ve švýcarské lize. Šestnáct branek, dvacet asistencí, šestatřicet bodů. Jenže po úžasném startu, kdy se během jednoho měsíce prosadil v jedenácti zápasech v řadě, přišlo sušší období. Od půlky listopadu až do konce sezony dal Voženílek jen tři góly.

„Naštěstí hrál tým skvěle a naší formaci se dařilo, takže v klubu vládla pohoda. Dokážu si ale představit, že kdyby se mančaftu nevedlo, byl bych ve složitější situaci, protože na hráče z ciziny je ve Švýcarsku velký tlak,“ připustil dvojnásobný mistr extraligy s Třincem.

První sezona ve Švýcarsku pro něj každopádně byla velkou školou, a to nejen z hokejového hlediska. Zug totiž patří mezi kantony s nejnižšími daněmi, takže se do něj shlukuje švýcarská smetánka. „Sídla tu mají nejbohatší lidé. S rodinou jsme si na město hodně zvykali, navíc syn tu šel do školy. Z životního hlediska spousta nových a zajímavých zkušeností,“ popisoval Voženílek, jenž v Zugu stráví i příští sezonu.

Ještě předtím se však pokusí probojovat na světový šampionát.