Ondřej Kovařčík míří do Budějovic. Zatím s reprezentací, brzy by ale měl být i posilou Motoru

Druhým týdnem zůstává v kádru hokejové reprezentace, která se intenzivně připravuje na květnový světový šampionát a kterou teď čekají dva zápasy proti Rakousku. Oba předchozí duely s Německem navíc Ondřej Kovařčík odehrál – tak jak je zvyklý – v lajně s bratrem Michalem.

„Po posledním zápase ve Finsku nám došlo, že to bylo na delší dobu naše poslední společné vystoupení v klubu. Trošku to na nás dolehlo, a i proto jsme rádi, že si můžeme prodloužit sezonu v nároďáku. Společně zabojujeme o co nejdelší pobyt v reprezentaci,“ říká 28letý Ondřej Kovařčík.

Roky byli bráni za nerozlučná hokejová „dvojčata“, protože jejich klubové kariéry šly stejným směrem.

Z Třince se dostali do Finska, až teď ale půjde každý svou cestou, neboť Michal Kovařčík se z Jukuritu stěhuje do Kärpätu Oulu, zatímco Ondřeje čeká (nejspíš) angažmá na jihu Čech.

„Určitě mi bude chybět. Nešlo o naše rozhodnutí, že bychom chtěli jít od sebe, ale vyplynulo to ze situace. Kärpät chtěl jen centra, vzal Michala a já čekal na jinou nabídku. Nějaké možnosti v zahraničí byly, ale ne tak zajímavé, proto jsem se rozhodl jinak,“ vysvětluje. „Co na to říkali naši? Padala slova, že aspoň teď budou sledovat dvakrát tolik hokeje,“ směje se Kovařčík.

I on sám to považuje za výzvu, protože bratr byl – a v reprezentaci pořád i je – jeho věrným centrem. Herní i rodinná chemie mezi nimi funguje, teď ale přijde ostrý střih.

„Bude to samozřejmě nezvyk. Odehráli jsme toho spolu fakt hodně. Ale občas došlo i na zranění jednoho z nás a poradili jsme si bez toho druhého vedle sebe. Jako hráč se musíte umět přizpůsobit komukoli. Nejde si myslet a upínat se k tomu, že budete hrát celou kariéru s jedním centrem. Věřím, že i mě nová situace posune jinam, dál. Třeba to ze mě udělá komplexnějšího hráče,“ říká starší z Kovařčíků.

Za ty dva roky ve Finsku je vděčný. Cítí, že s bratrem udělali správný krok k hernímu posunu, vždyť právě během severského angažmá se stali poměrně pevnou součástí národního týmu.

„S bráchou jsme si dokázali, že i ve Finsku můžeme hrát hokej, jaký jsme předváděli v Třinci. Co nám trenér slíbil, to se i stalo. Hráli jsme první nebo druhý útok, měli hodně času na ledě. Druhou sezonu jsme byli zcela zdraví a ukázali, co v nás je. Oba nás finská liga posunula výkonnostně výš . Věřím, že se posunu dál i v extralize. Za poslední dobu se nesmírně zkvalitnila, spousta kluků se teď bude vracet ze Švédska i z Ameriky. Naše liga je daleko kvalitnější než dřív,“ vypráví Kovařčík.

Teď na necelý týden najde s reprezentací azyl v Českých Budějovicích, ve čtvrtek by tu poprvé mohl nastoupit v domácím dresu, byť tím domácím se myslí ten se státním znakem uprostřed.

A kdo ví, třeba i led Motoru mu dopomůže k tomu, aby kouče Rulíka přesvědčil, že si má zahrát i na světovém šampionátu v Praze.