Článek
Do Mytišči jste přišel před sezónou z Jaroslavli. Byla to pro vás velká změna?
Změna to pro mě byla, v Jaroslavli jsem se cítil jako doma. Ale znal jsem lidi z Mytišči, je to klub s velkými ambicemi a přestože se nám začátek moc nepovedl, věřím, že konec bude lepší.
Říkáte, že jste se v Jaroslavli cítil jako doma, přitom jste se nerozcházeli zrovna v nejlepším...
To jsem opravdu nečekal, zvlášť, když jsem tam podepsal smlouvu na tři roky. Když jsem se to dozvěděl, byl to pro mě velký šok.
Dopátral jste se zpětně, proč jste musel odejít?
Něco jsem o tom slyšel, ale už se k tomu nechci moc vracet.
Jak jste zatím se sezónou v Mytišči spokojený?
Herně se cítím dobře, bohužel ale vůbec nesbírám body. To je hlavní problém. (Irgl nasbíral během 33 zápasů sedm branek a dvě asistence – pozn. aut.). Prostor na ledě mám obrovský, jsem tam skoro pořád, ale v mančaftu jsem od toho, abych dával góly. Vedení mi nic nevyčítá, já sám sobě ale ano.
V polovině října mužstvo přebral český kouč Miloš Říha. Změnilo se od jeho příchodu hodně?
Určitě. My jsme takovou změnu potřebovali, abychom se probudili a nakopli. Pan Říha je nesmírně pozitivní, nepřenáší na hráče žádný tlak, můžeme se soustředit jen na hokej. Mělo to pro nás velký přínos.
V Mytišči jste zažil i jednu nepříjemnou příhodu spojenou s jízdou taxíkem. Můžete to přiblížit?
Se spoluhráči jsme nasedli do taxíku, přijeli jsme na benzínku, kde nás taxikář poprosil o peníze na benzín. My jsme si ještě kupovali nějakou vodu, on platil před námi. A než jsme stačili zaplatit, ujel nám.
Co všechno jste v autě měli?
Zrovna jsme se vraceli z tripu po venkovních zápasech, takže jsme tam měli všechny osobní věci. Kluci tam měli počítače, iPody, prostě všechno... V tu chvíli mi problesklo hlavou, že je člověk tak trošku idiot... (směje se)
Jaké měla celá událost pokračování?
Policie nám říkala, že se to moc často nestává a ať se vůbec nebojíme, že všude na benzínkách jsou kamery a brzy jej chytnou. A za dva dny jej skutečně měli. Měl na sobě Bartovičovy kalhoty (slovenský spoluhráč) a moji bundu. (směje se)
Jak je na tom taxikář nyní?
Od té doby, co ho chytli (zhruba v polovině října - pozn. aut.), je ve vazbě a čeká na rozsudek. Doufám, že nebudu muset jít svědčit k soudu. Stačily výslechy, které zabraly docela dost času.
Jezdíte od té doby ještě taxíkem?
Jo, úplně v pohodě. (znovu se směje)
Je tohle vaše nejhorší zkušenost s působením v Rusku?
To ne. Nejhorším zážitkem byla autohavárie přítelkyně. Ve druhém autě jeli v neděli v devět ráno ožralí lidé ze svatby. Vjeli do protisměru a jeden z nich to nepřežil. Už si přeji, ať tenhle „povedený“ rok brzy skončí.
