Článek
Växjö (od našeho zpravodaje) - Ten si totiž během zápasu nárazem hlavou do mantinelu způsobil lehčí otřes mozku. „Je škoda, že nám to spolu v reprezentaci zase nevyšlo, ale problémy s hlavou nejsou sranda. Nějaký otřes mozku už předtím měl a teď nechtěl riskovat své zdraví. Věřím ale, že když budeme hrát dobře, určitě se v nároďáku potkáme,“ míní Ondřej Kovařčík.
Zatímco Michal v něm zapsal už 11 zápasů, staršího z bratří teď čeká premiéra. A připouští, že před prvním tréninkem jej přepadla nervozita. „Až zbytečná. Říkal jsem si, ať už mám hlavně trénink za sebou. Mám ale za to, že vždycky je lepší být aspoň trochu nervózní, než to mít všechno na párku,“ usmívá se Ondřej, který je zvědavý, jak obstojí na mezinárodní scéně.
V Jukuritu, kde působí druhým rokem, nasbíral v 18 zápasech sezony tři góly a šest asistencí. „Není to špatné, jen bychom potřebovali ustálit výsledky, zatím je to nahoru dolů. Chceme se dostat přímo do play off, což znamená skončit do šestého místa,“ tvrdí levý křídelník aktuálně osmého týmu finské ligy.
Do tajů finštiny zatím příliš nepronikl. „Pár slovíček a frází jsem se naučil, ale v týmu máme hodně cizinců, takže se v šatně mluví anglicky. Nedokážu si představit, že bych tam seděl, trenér mluvil finsky a já mu nerozuměl ani slovo,“ připomíná Kovařčík kouče Olliho Jokinena, jenž jako hráč odkroutil více než 1200 zápasů v NHL.
„Je svůj, ale je to trenér pro hráče. Rozumí, jak se cítíme a co potřebujeme. Je to typ moderního trenéra, jeho pohled na hokej se mi líbí,“ chválí vítěz tří extraligových titulů s Oceláři Jokinena a zmiňuje jeho emotivnost.
„Někdy se nechává strhnout atmosférou. Když rozhodčí něco nepísknou, umí vyletět z kůže. Díky tomu jsem od něho pochytil i pár finských nadávek,“ usmívá se Kovařčík.
V padesátitisícovém městě Mikkeli žije se svou přítelkyní, bratr bydlí kousek od nich. „Město sice není moc velké, něco podobného, jako jsem zvyklý z Třince, najdeme v něm ale všechno, co potřebujeme,“ nestěžuje si.
Až na ty krátké zimní dny a brzké stmívání… „Člověk si dá oběd, jde si po něm na půl hoďky lehnout, a když se probudí, už je skoro tma. Připadá mi proto, že dny jsou strašně krátké a čas hrozně rychle utíká,“ říká Kovařčík.
Spolu s přítelkyní si na severu Evropy nešli netradičního koníčka. „Máme na zimáku desetimetrovou lezeckou stěnu a s přítelkyní nás lezení chytlo. Na odreagování od hokeje je to ideální,“ tvrdí Kovařčík, který si kvůli nové zálibě udělal doma v Česku lezecký kurz.
„V Mikkeli teď chodíme na stěnu docela často. Z výšek obavy nemám, na rozdíl od bráchy. Ten měl obrovský strach a docela jsem koukal, že se dokázal překonat a šel to zkusit s námi. Teď už mu to nedělá problém,“ oceňuje svého bratra.
Na dálku oba z Finska pozorně sledují i svůj Třinec. „Jsem tam doma, s kluky jsem v kontaktu. Máme společnou skupinu na mobilu a pořád si píšeme,“ připouští starší z bratrů Kovařčíkových.
Sestřih utkání turnaje Karjala Švédsko-ČeskoVideo: Český hokej
