Článek
Původně jste na Channel One Cup jet neměl. Proč jste se nakonec rozhodl ho absolvovat?
Malá se nám měla původně narodit na začátku prosince, nakonec k tomu ale došlo 23. listopadu. Teď už žádnou pauzu nepotřebuju, takže jsem mohl přijet na nároďák. Aspoň kvůli reprezentaci můžu být s malou chvíli doma v Česku.
Nenaléhala na vás přítelkyně, abyste s ní radši nyní zůstal doma a národní tým odmítl?
Kdybych na nároďák nepřijel, stejně bych v Kazani nedostal volno. Maximálně tak na den, na dva a zase bych mazal zpátky. Takhle to vyjde nastejno a ještě si zahraju dobrý hokej. Mezi tréninky v Praze teď vždycky jezdím na otočku domů, stejně jako večer po tréninku.
Aspoň kvůli porodu vás Kazaň domů do Česka uvolnila, ne?
Nevyšlo to. Malá se narodila den před naším zápasem v Jekatěrinburgu. Po něm jsme jeli do Kazaně a hráli tři domácí utkání v rychlém sledu. Teprve potom jsem dostal na nějakých dvacet čtyři hodin volno, během nichž jsem se na otočku stavil v Česku za holkama. Na dýl mi to v klubu nedovolili.
Jiří Sekáč přichází na sraz hokejové reprezentace.
Právo/Vlastimil Vacek
Jaké jste zažíval pocity, když jste Sofii poprvé uviděl naživo?
Bylo to úžasný! Moc jsem si to užil. Přítelkyně už tou dobou byla z porodnice doma a bylo to fakt skvělý.
Užíváte si roli čerstvého otce?
Zatím to pro mě až taková změna není. Jsem v Rusku, zatímco přítelkyně je s malou doma v Česku, kde se narodila. Takže dře spíš přítelkyně. Když se ale dostanu domů, samozřejmě obě strašně rád vidím. Ale toho času je málo. Až bude mít Sofie za sebou všechna očkování, vyřízený pas a víza, dorazí za mnou do Ruska. Ale to si ještě chvíli počkám.
Jak zvládáte, že musíte být v Rusku sám?
Vyloženě sám tam nikdy dlouho nejsem, pořád za mnou někdo jezdí. Přijel Ondra Pavelec s kamarády, byli za mnou i táta s mámou. Návštěvy se tam točí.
Dostanete se domů alespoň během vánočních svátků?
Vůbec, protože hrajeme i na Štědrý den. Ale neprožívám to tak, že bych zrovna na Vánoce musel malou vidět. Rodina by sice během těchto svátků měla být spolu, ale myslím, že takových let ještě zažijeme dost.
Hokejový útočník Jiří Sekáč.
Právo/Vlastimil Vacek
V době moderních technologií aspoň můžete dennodenně vidět dceru na fotografiích, že?
Jenže pochovat si dítě je něco úplně jiného než ho vidět na fotkách. Ty jsem pochopitelně viděl hned po porodu, přítelkyni jsem ale dlouho neotravoval, protože měla strašně dlouhý porod, který ji vyčerpal. Nechal jsem ji proto být a volali jsme si až druhý nebo třetí den.
Byl byste u porodu, kdybyste nemusel být v Kazani?
Asi ne, moje přítelkyně by to nejspíš ani nechtěla. Je stydlivější a asi bych ji spíš stresoval.
Věděli jste dopředu, že se vám narodí holčička?
Nechtěli jsme to vědět. Jenže v sedmém měsíci se paní doktorka v Rusku prokecla. Říkal jsem jí sice, že to nechceme vědět, pak ale, jak cestovala ultrazvukem, najednou: „Prásk, bude to holčička." Hned se chytla za hlavu. Tak říkám, že děkujeme. (směje se)
Na jménu jste se hned shodli?
Já měl vybrané jméno kluka, přítelkyně volila jméno pro holku. Ale mně bylo úplně buřt, co to bude. Holčička je nakonec možná ještě lepší, aspoň se pak ke mně bude lísat. Kluk by mě naopak, až vyroste, měl asi slušně na párku. (zase se směje)
Syn by ale zase mohl jít ve vašich hokejových šlépějích…
Samozřejmě by to bylo hezký, ale tohle fakt neřeším. Holku bych ale na hokej nechtěl dávat. Tím neříkám, že není pro ženské, ale nechtěl bych mít doma nějakou bitkařku.
Podepsalo se narození dcery na vaší hokejové pohodě?
Přenastavil jsem si tím priority. Hokej už teď pro mě není na prvním místě. Na tom je rodina. Už se musím starat i o někoho jiného než pouze sám o sebe.
Hokejista Kazaně Jiří Sekáč
ak-bars.ru
Čím si vysvětlujete, že se vám tolik daří a dáváte spoustu gólů?
Už jsem v nějakém věku a mám takovou vnitřní pohodu a klid. Na nic nemyslím, nic neřeším, prostě jen jdu hrát hokej.
Existuje nějaký recept, jak si pohodu přenést i do reprezentace, v níž jste se naposledy trefil v dubnu 2016?
Takový recept asi není. Musím zůstat v pohodě a věřit, že se ten začarovaný kruh prolomí. Měl bych hrát s Jiřinou (Novotným), tak už se možná konečně trefím. Jsem rád, že se zase potkávám s Jiřinou, Ondrou Němcem a dalšími zkušenými kluky, se kterými jezdíme na nároďák už dlouhou dobu. Proto jsem s reprezentací, když se holčička narodila dřív, vůbec neváhal. Hned jsem věděl, že chci jet.
