Článek
Kolik zápasů jste v poslední době stihl?
Teď se vracím do Česka, protože začne Karjala Cup, ale jinak sleduju, co se dá. Tím, že jsem na Floridě, tak se snažím chodit na Panthers, kde to ale z našeho pohledu není moc zajímavé. Proto jsem se vydal na tenhle trip do Bostonu. Dvě mouchy jednou ranou. V obou mančaftech jsou kluci, kteří by mohli jet na mistrovství světa. I když Boston, ten má podle mě play off jasné a příští rok začne šampionát až docela pozdě. Uvidíme, co Philly, které se zatím nedaří. Minulý rok ale měli taky úsek, díky kterému se nakonec do play off dostali.
Čili si potencionální reprezentanty jen oťukáváte?
Jde o to, aby kluci viděli, že z naší strany je o ně eminentní zájem a sledujeme je. A není to jenom, že až skončí sezona, tak ukážeme prstem na nějaké hráče, to vůbec ne. Tady to určitě nekončí, cest bude víc. Dalo by se říct, že každý den sleduju nějaké zápasy, ale přeci jen chci být i na stadionech, komunikovat s kluky, vidět je.
Okouknete i hráče na farmách?
Tohle bude hlavně na trenérech, kteří musejí říct, o které hráče konkrétně mají zájem, a já se na ně pojedu podívat.
Není pro vás zklamáním, že z mladých hráčů, kteří byli i vysoko draftováni, zůstal nahoře jen Filip Chytil z Rangers?
Trošku jo, ale uvidíme, jak to bude pokračovat dál, sezona je dlouhá. Nechci předbíhat, ale myslel jsem si, že to bude pro kluky lepší. Ale je těžké se prosadit. Viděli jsme to u Kovyho (Jana Kováře), který podepsal velkou smlouvu s Islanders a nedostal ani šanci.
Překvapilo vás to hodně?
To teda... Z vlastní zkušenosti vím, že smlouva, kterou vám dají, hráči trošku garantuje aspoň ten začátek. Pochopitelně si vás tu nebudou držet donekonečna, když nebudete hrát. Ale začátek vám dají. A ani to u Kovyho nedopadlo. Což jsem nepochopil. I když kemp jsem neviděl, tak to nemůžu moc komentovat. Ale překvapený jsem dost.
Myslíte si, že hráče z NHL přivábí, že se mistrovství světa koná v Bratislavě? Je to kousek i pro rodiny hráčů, kamarády
Může to být rozhodující. Řekněme si to na rovinu: mistrovství je mistrovství. Ale šampionát v Praze nebo v Bratislavě, to je lákadlo. Ať se na to koukáš, jak chceš, prostě to tak je.
Tady v Bostonu ani nepotřebujete akreditaci, všichni vás zdraví, vyptávají se. Nepřepadá vás trochu nostalgie?
Nejradši bych se vrátil, asi začnu trénovat! Někdo mi říkal, že prý mám blonďaté vlasy, tak já povídám: Hovno, vždyť jsou šedivé! (směje se) Já se toho občas i bojím chodit na ty stadiony. Chtě nechtě se mi začnou vybavovat hodně příjemné vzpomínky a zážitky. Ale to už odnesla voda.
Na kterou halu si nejradši vzpomenete?
Madison Square Garden. Ono je to o tom, že kde se ti daří, tak je ta hala dobrá. V Pittsburghu jsem taky hrál rád. Ne, že by se mi extra dařilo ve staré aréně v Chicagu, ale když jsme přežili prvních pět deset minut, tak jsme měli šanci něco získat. Každá hala měla něco do sebe. Musím ale říct, že mně se líbily ty starší. Měly většího ducha. Teď je to jiné. Nechci říct, že jsou na jedno brdo, už ale nemají takovou atmosféru. Tak to prostě je. Sice jsou větší, modernější, hezčí, ale ty starší. A u nás je to stejné. Když jedete na hokej do Varů, je to, s prominutím, o hovně. A v té staré plechovce byla super atmosféra.
