Článek
„Trochu jsme s klukama z Pardubic finálovou sérii a některé její momenty ještě probrali. I semifinále se sparťany. Nějaké narážky pochopitelně padly. Patří to k tomu. Teď už je to ale minulost a my máme nyní společný cíl,“ ví Voženílek.
Oslav mistrovského titulu, který Oceláři získali v noci z neděle na pondělí díky vítěznému gólu ve druhém prodloužení posledního, sedmého finále v Pardubicích, si příliš neužil. „Cesta domů byla ale fantastická. Pak jsem šel hned spát. V pondělí mi zavolal reprezentační kouč Rulík, abych se ve středu připojil v Brně k národnímu mužstvu. Takže jsem se hlídal a snažil se být zodpovědný,“ prozradil na sebe.
Úterní triumfální jízdu autobusem s mistrovským pohárem Třincem si však Voženílek ujít nenechal. „Byla to paráda,“ pochvaloval si setkání s fanoušky i zaměstnanci generálního partnera klubu.
K reprezentačnímu týmu se poté připojil se značně kratší hřívou, než jaká mu vyčuhovala zpod helmy během vyřazovacích bojů v extralize. „Vlasy jsem měl už dlouhé. Docela mě to rozčilovalo. Během play off jsem však nechtěl pochopitelně nic měnit. Pak už jsem ale šel navštívit kadeřníka, aby mi vlasy zkrátil. Zkrátil mi to trochu víc,“ usmál se Voženílek.
Navzdory třem sedmizápasovým sériím, které mají třinečtí hokejisté v nohách, prý únavu necítí. „Já ty zápasy beru jako kvalitní trénink. Stačí pár dní regenerace a jede se nanovo,“ nepotřebuje žádný velký odpočinek.
Vstupní duel závěrečného dílu Euro Hockey Tour s Finy však Voženílek ve čtvrtek v Brně vynechá. „Uvidíme, jak to bude o víkendu. Zápasy se Švédy i Švýcary budou určitě skvělé. Moc se na ně těším,“ svěřil se.
Voženílek netají, jak moc rád by si na domácím světovém šampionátu v Praze zahrál. „Ta touha by byla ale stejně velká, i kdyby se mistrovství světa hrálo kdekoliv jinde,“ tvrdí Voženílek.
Věří, že mu může pomoct, že s národním mužstvem absolvoval v průběhu sezony i předchozí akce. „Jsem za to rád. Díky tomu trenéři vědí, co ode mě mohou čekat. A samozřejmě je dobře, že znám náš herní systém,“ považuje za svoji výhodu.