Článek
Celou sezónu patříte mezi klíčové reprezentanty. Posiluje to vaši sebedůvěru, že to vyjde i s nominací na mistrovství světa?
Trochu jo. Když objedete s reprezentací úplně všechno, tak vás to hodí psychicky do polohy, že by ta šance podívat se i na mistrovství mohla být velká. Tahle to teď cítím, ale určitě mě pořád neběží hlavou otázka, jestli mě trenér vezme nebo ne.
Na šampionát jste odjel už loni, jenže nakonec pro vás na Slovensku místo na české soupisce nezbylo. Není vám líto, že jste tím přišel o bronz?
Já to takhle neberu. Z Bratislavy mám svoje dosud nejsilnější reprezentační zážitky, ať už šlo o super partu i prostředí mistrovství. Měl jsem samozřejmě velkou touhu si tam zahrát, ale cítil jsem se jako součást týmu, i když jsem nenastoupil. Vážil jsem si, že po pár měsících v repre, jsem se ve třiadvaceti dostal takhle daleko, byť jen v roli náhradníka. Hodně mi to hokejově pomohlo.
Cítíte, že jste i díky tomu letos přece jen v jiné pozici?
Uplatňuju nabrané zkušenosti, každý odehraný zápas na mezistátní scéně je na mě znát. Prospělo mi i rozhodnutí pro štaci v cizině, což byla velká škola v mnoha směrech. Letos by se mohlo zdát, že když přijel jediný obránce z NHL, bude snazší získat místo v týmu, ale nechci snižovat výkonnost obránců z evropských lig. Každý z nás tu je s motivací dokázat trenérovi, že na to má a pořád je v kabině deset obránců na sedm nebo osm míst.
Bylo pro vás mistrovství světa už od dětství vysněnou hokejovou metou, nebo jste spíš toužil po NHL?
Mám pořád i přání zkusit NHL, ale s reprezentačním snem se to srovnávat nedá. Každý klub, který u nás hraje hokej, by přece chtěl mít ten český dres někdy na sobě. Myslím to naprosto upřímně, když říkám, že je pro mě pocta hrát za rodnou zemi a třeba nikdy nezapomenu, jak jsem se přesně před rokem díky tomu potkal na vlastní kůži poprvé s kanadským hokejem.
