NAGANO 25: Legenda o Růžičkovi a slzách jeho syna aneb Jak kapitánův proslov přinesl zásadní zvrat

Stačilo „málo". Uhrát na závěr základní skupiny proti Rusku alespoň bod znamenalo papírově snazšího soupeře pro čtvrtfinále. Češi sice nad sbornou ještě ve třetí třetině vedli, jenže pak během deseti vteřin dvakrát inkasovali.

A tak místo Bělorusku čelili na úvod play off jednomu ze spolufavoritů turnaje Američanům s Brettem Hullem, Jeremym Roenickem či Mikem Modanem v sestavě.

Taky že si v první třetině museli připadat jako na kolotoči. Na českou branku se valil jeden útok za druhým a jen díky tradičně výbornému gólmanovi Dominiku Haškovi prohrávali po první třetině gólem Modana jen 0:1.

Zaražení a v té chvíli sebevědomí postrádající Češi mířili do kabiny a snad jedinou útěchou jim bylo, že mají ještě 40 minut na to, aby se zápasem něco udělali. Trenér Ivan Hlinka nejprve dopřál svým svěřencům klid, aby si v šatně vše vyříkali jen mezi sebou.

Své si k mdlému a matnému výkonu řeklo víc borců, po zhruba pěti minutách si však vzal slovo Vladimír Růžička. Tehdy 34letý útočník Slavie se pro turnaj v Naganu vrátil do reprezentace po dlouhých osmi letech a sám později přiznával, že nestát na střídačce Hlinka, na olympiádu by vybrán nebyl. Charismatický kouč však v mistrovi světa z roku 1985 viděl borce, který mu i „udělá kabinu".

Svým motivačním proslovem uprostřed zápasu s Američany Růžička ukázal, že se v něm Hlinka nemýlil.

„Člověk už si to nepamatuje slovo od slova, ale nezapomenu, jak si vzal Vláďa Růžička řeč a dal dohromady čtyři pět vět. Něco ve smyslu: ´Hergot, to je hrozný, co na tom ledě děláme. Vždyť přece umíme hrát hokej, tak to pojďme ukázat. Nahrajeme si, začneme bruslit a ono to půjde´," vybavuje si i po čtvrt století Dominik Hašek.

Růžičkova slova jeho spoluhráči nebrali jako kritiku, kapitán peprnými výrazy pranýřoval i sebe samého.

„Nejstarší hráč v mužstvu a náš kapitán, kterého jsme si vážili, nám naprosto jednoduše a od plic řekl přesně to, co jsme potřebovali slyšet. Kdyby to tenkrát nepronesl, všechno mohlo dopadnout jinak," uvědomuje si Hašek.

Pár dní po čtvrtfinále se od některých aktérů turnaje začaly šířit hlasy, že Růžička ve svém emotivním proslovu zmínil i svého tehdy devítiletého syna Vladimíra juniora. Ten měl doma u televize oplakat prohru ve skupině s Rusy v domnění, že pro Čechy tím turnaj končí. A tak měl Růžička svým parťákům říct, že už nechce znovu slyšet syna po telefonu brečet.

„Samozřejmě jsem si přál, aby táta vyhrál a přivezl zlato. Najednou přišla porážka (s Rusy) a já si myslel, že táta jede domů bez medaile. Doma jsem pak brečel a máma mě musela uklidňovat. Asi hodinu mi vysvětlovala, že táta pořád tu medaili vyhrát může. Máma to tátovi asi řekla do telefonu," vyprávěl před šesti lety pro oficiální stránky chomutovských Pirátů Vladimír Růžička junior, jenž se rovněž dal na hokej a v roce 2008 vyhrál se Slavií extraligu,

Jeho otec už si po 25 letech nedokáže vybavit, jestli skutečně motivoval parťáky i slzami svého syna, připouští však, že v podobném duchu se mohl vyjádřit. Ani Hašek už si není po tak dlouhé době úplně jistý. „Po těch letech si k tomu každý něco přidá, takže proto i tato legenda," usměje se Dominator.

To nic nemění na faktu, že Růžičkova slova opravdu zafungovala a český nároďák strhla. Na led se vrátil jako vyměněný a kapitán šel příkladem. K třígólovému obratu ve druhém dějství zavelel právě on vyrovnávací trefou, na níž navázali Jaromír Jágr s Martinem Ručinským dalšími zásahy.

„Na takový zápas jsem čekal a nemohl se ho dočkat. Protože pokaždé, když hraju za nároďák, tak se mi nedaří a nejsem svůj. Petr Svoboda mi den před zápasem říkal, ať jsem v klidu a hraju jako za Pittsburgh. Tak jsem to zkusil a jsem rád, že se to povedlo mně i celému týmu," oddechl si Jágr bezprostředně po vítězství 4:1 a postupu do semifinále, kde čekal favorit favoritů Kanada.

O tom ale až v jednom z dalších dílů...