NAGANO 25: Kde mám zub? ptal se Moravec. Aneb drsná hra, která připomínala hokejová jatka

Působilo to tak trochu zvláštně, nicméně byla to podmínka NHL, aby profesionály na olympiádu pustila. A tak zápasy, v nichž byla víc než polovina hráčů z kanadsko-americké soutěže, pískali sudí ze zámoří. I proto kupříkladu české semifinále proti Kanadě rozhodoval Kanaďan McCreary a pouze duel s Kazachstánem tak byl svěřen evropskému muži v pruhovaném.

Jenže nebyl to od Fina Haajanena přilíš přesvědčivý výkon.

Od druhé třetiny se totiž na ledě jiskřilo. Čaloun se třeba pustil do Antipina, který jen chvíli předtím sestřelil Šlégra. Později se do šarvátky připojil i sám „Guma", aby si dalšího kumpána vzal do parády Šmehlík. Na trestné rázem seděla trojice hráčů, ke kterým za chvíli přibyl ještě Svoboda a nebylo tu k hnutí. Trenéři měli k dispozici jen trojici beků, i tak kritickou situaci tým ustál.

Po dvou třetinách vedl 4:2, avšak toužil skóre navýšit, neboť věděl, že v případě výhry o šest branek mu v závěrečném duelu skupiny proti Rusku stačí remíza, aby šel do play off z výhodnější první pozice. Góly začaly naskakovat, avšak frustrace Kazachstánu taky.

Moravce si vyhlídl Děvjatkin, který mu sekerou vyrazil zub, aby jen o vteřinu později na něj naskočil Troščinskij. Český útočník chvíli zůstal otřesený, pak na střídačce ledoval bradu a doktor mu zašíval šrám. Zároveň ale Češi získali přesilovku 5 na 3 a skutečně si zajistili klíčový náskok šesti gólů. Moravec pak po duelu, v němž si na Troščinského v závěru počkal Svoboda, nakráčel do místní ambulance...

„A byl jsem jak v Jiříkově vidění. Co jsem tam viděl, k nám přišlo za deset patnáct let. Říkal jsem si, proč mě pokládají na znak, připadal jsem si jak na operačním sále. Celý jsem byl zahalený, koukal mi jen obličej a otevřená pusa," vzpomíná.

Dostalo se mu od japonských lékařů vysvětlení, on sice nechápavě zíral, nicméně chrup byl opraven a druhý den už nastoupil do duelu proti Rusku.

Ono si vůbec stačilo záběry z Nagana pustit o osm deset let později a chvílemi jste nechápavě zírali, jak moc se hokej – co se týká posuzování – faulů proměnil. Však i Milan Hejduk se usmívá: „V každém střídání tam napočítá patnáct faulů." A dost možná i nejslavnější naganaský gól, ten v podání Petra Svobody ve finále proti Rusům, by dnes neplatil. V momentě, kdy napřahuje ke své ráně, totiž právě Hejduk drží napadajícího ruského útočníka, který chce střelu zblokovat. „Byl to hroznej faul. Držím ho strašnou dobu," usmívá se Hejduk.

Ale nebyl to jediný český gól, který byl dnešní optikou na hraně, či spíše za ní. Vzpomínáte na definitivní stvrzení čtvrtfinálového vítězství nad Spojenými státy? Josef Beránek napadá za brankou, pak sekne a podrazí Briana Leetche, jenž při pádu namaže puk Jiřímu Dopitovi, který ostrou pumelicí zvyšuje na 4:1. „Fakt to byl faul? To už si nepamatuji," hájí se s úsměvem a odstupem čtvrtstoletí Beránek. Vedle něj zrovna v tu chvíli při páteční exhibici v O2 Areně postával kouč Slavomír Lener, jenž se přidá do hovoru. „Byl, Pepo. Sekera jako blázen."

Beránek ale následně oponuje: „Šlo to do většího extrému a trochu mi tvrdá hra v hokeji schází."

Své si v Naganu „užil" také Jaromír Jágr. Ze zápasu s Ruskem v základní skupině vyšel s pochroumaným ramenem, častokrát na něj coby největší útočnou hvězdu viseli obránci supeře jak ozdoby na vánočním stromku. „Bruslit nahoru dolů se dá natrénovat, ale mít souboje po pěti deseti vteřinách je náročnější. Hrát teď hokej bez kontaktů je pohádka," říká.

A tak i přesně po 25 letech od drsného zápasu s Kazachstánem, při němž mimochodem slavil 26. narozeniny, vyjede na led, neboť jeho Kladno doma hostí Mladou Boleslav. Dočká se dárku k 51?