NAGANO 25: Jak Hašek po penaltách málem skončil na neschopence a jak mu pomohl „tajný salámek" na dresu

Na den přesně je to už pětadvacet let. Kouč Ivan Hlinka si na střídačce zapřel nohu o hráčskou lavici, na koleno položil bianco papírek, do něhož pak vepsal sedm jmen. Ta spodní dvě patřila brankářům a byla tak trochu zbytečná (koneckonců kanadský kouč Marc Crawford je ani nevyplňoval), neboť bylo jasné, že nikdo jiný než Dominik Hašek čelit nájezdům nebude. „Kanaďané z něj byli rozklepaní už předem. Bylo vidět, jak se bojí, že na něj nic nevymyslí," všiml si útočník Robert Lang.

Mnohem tajemnějších ale bylo pět jmen, která Hlinka bez české diakritiky zapsal nad tím Haškovým a Čechmánkovým.

21 Reichel

26 Rucinsky

10 Patera

68 Jagr

97 Ruzicka

Právě těchto pět vyvolených určil, aby semifinále, v němž Češi sice vedli po ráně Jiřího Šlégra 1:0, ovšem v závěru vyrovnal Trevor Linden, a pak prožívali horké chvíle v prodloužení, definitivně překlopili na svou stranu. „Měli jsme trošku problém, jestli pátý pojede Jarda Jágr, nebo Vláďa Růžička. Pak převážil respekt, že Vláďa chtěl jet pátý, tak Džegr řekl, že půjde čtvrtý. Překvapený byl Pavel Patera, když jsme ho demokraticky zvolili, protože v závěru nehrál, ale věřil jsem, že technikou něco dá," popisoval po utkání Ivan Hlinka.

To Crawford vynechal pro mnohé necitlivě a neuctivě Gretzkého, vsadil hned na tři praváky i přesného snajpra Bourquea. „Dnes se brankáři mnohem víc připravují, každého mají proštudovaného," říká Hašek. Tehdy se jen podíval na chystajícího exekutora a v rychlosti si projel jeho možný rejstřík, aby se pak při infarktovém rozstřelu stejně držel totožné taktiky: „Drž pevně hokejku a ramena nech nahoře. Aby mě puk blbě neprotlačili mezi nohama. A s rameny abych nespadl dolů a nenechal tam nějakou škvírečku."

Patrick Roy měl možná stejný recept, jenže hned v první sérii, poté co proti Haškovi neuspěl Fleury, ho přelstil Robert Reichel. Na penaltu si tuze věřil, i proto byl pro Hlinku první volbou. „Robert neměl obrovskou ránu, ale měl rychlé zápěstí, navíc tu svou střelu otřel o tyčku. Ta nemohla být přesnější a Roy nemohl nic udělat lépe," myslí si i dnes Hašek.

Pak to znáte.

Reichel nadšeně cupitá ke střídačce jak malý kluk, z televize zní: „Jsi pašák, Alby."

Taková je jeho dětská přezdívka, kterou dostal podle svých oblíbených oplatek albertek.

Týmu i Haškovi gól dodal klid. Ale zatímco ostatní se na střídačce drželi až v dojemném obětí, Hašek na střídačce při českých nájezdech seděl, hleděl do země a odpočíval. „Byl jsem už opravdu hodně unavenej. A jen podle nadšení, nebo vzdechů jsem věděl, jestli Robert Reichel dal, nebo ne. Jako Jarda Jágr, který trefil tyčku."

I Kanaďané byli blízko. O Bourqueovi už byla řeč, Eric Lindros po kličce orazítkoval tyč z vnějšku. „Jak kličku dělal neskutečně rychle, tak se dostal do úhlu a už ten puk nestačil zvednout do brány. Akorát bylo legrační, že mnoho reportérů si podle televize myslelo, že jsem ho vyrazil rukou, jak jsem tam mávnul," přiznává Hašek.

Chytil i poslední nájezd, tak trochu akt zmaru v podání Brendana Shanahana, jehož vytlačil z úhlu. Pak zvedl ruce, pelášil ke střídačce, párkrát si nadšením poskočil a čekal... Zdála se to pro něj být věčnost, než k němu jako první dorazil Martin Straka a vletěl mu do náruče, protože trvalo, než se hráči v obětí dokázali pustit.

Zároveň to bylo symbolické, protože jeviště patřilo jen a jen Haškovi.

Jenže stejně jako nechybělo mnoho, aby se Bourque zapsal mezi úspěšné penaltové střelce, tak nechybělo mnoho, aby z postupových oslav vyšel Hašek nakonec na neschopence. Než se objevil na dně valné hromady, lehce škobrtl o pravou nohu. „Málem jsem si ji vyvrtnul. Na poslední chvíli, než na mě kluci naskákali, jsem ji ale stáhnul pod sebe a spadnul na zadek a záda. Nic se nestalo, ale kdybych ji nestačil včas vykroutit... Na některých fotkách je dokonce vidět, že noha není v přirozené poloze," vzpomíná dnes Hašek.

Naštěstí ale spontánní radost na ledě neměla zdravotní následky, a tak...

... a tak mohly vzniknout i tyto řádky, které jsou vzpomínkou na jeden nezapomenutelný pátek 20. února 1998, po kterém o dva dny později přišel ještě jeden nádherný zážitek, ten zlatý.