Článek
Co jste si pomyslel, když jste zjistil, že všichni spoluhráči jsou mladší než vy?
Že je to dost zvláštní. Ještě loni ve Lvu jsem patřil do mladší poloviny týmu a během pár měsíců jsem nejstarší reprezentant. Ale cítím se pořád stejně. Věk je jenom číslo a o ničem nerozhoduje.
V národním týmu jste debutoval už v roce 2010, od té doby jste ale odehrál jen šest zápasů. Mrzelo vás, že se vám v poslední době pozvánky vyhýbaly?
Potkala mě zranění, a když jsem byl ve formě, na turnaje jezdili starší hráči. Bývalý trenér Hadamczik totiž věřil jiným.
Máte mu to za zlé?
Nebral jsem to jako křivdu. Hráčů, na které se nedostávalo, bylo mnohem víc. Růža teď zkouší něco nového, dává šanci mladším a dostalo se i na mě. S Růžou se známe dlouho, i když mě ještě netrénoval. Docela se teď na to těším.
Kolik hráčů v omlazené reprezentaci jste poznal, když jste poprvé vkročil do šatny?
Abych řekl pravdu, tak osmdesát procent vidím poprvé. Sice je znám podle jména, nikdy jsem ale proti nim ani nehrál.
Bude těžké si do čtvrtka, kdy vás čeká zápas s Finy, zapamatovat, kdo je kdo?
Na ledě je to stejně jedno... I když se někdo jmenuje Honza a já na něj budu křičet Pavle, snad to pochopí (směje se).
Berete úvodní turnaj nové sezóny speciálněji, když se koná ve Finsku, kde působíte a hrál jste tam i v minulosti?
Nemůžu říct, že bych to bral nějak extra prestižně. Tak to spíš vnímají Finové, kteří se snažili sestavit ten úplně nejsilnější tým.
Je náhoda, že jste po krachu Lva zamířil znovu do Finska? Nebo vám k angažmá v Kuopiu pomohla ta předchozí v TPS Turku a Lahti?
Za ta léta jsem si tam vybudoval nějaké jméno, a právě i kvůli tomu, že mě tamnější manažeři a trenéři dobře znají, bylo po nečekaném konci Lva jednodušší si něco najít. Sedí mi to tam hokejově, hodně se bruslí, hraje se kontaktně. Je to takový jednodušší pracovitý hokej.
A po mimohokejové stránce? Jak se vám v Kuopiu líbí?
Je hodně odlišné třeba od Turku, kde se najde víc možností, co můžete dělat. Město v Kuopiu je v pohodě, člověk sežene prakticky všechno, co k životu potřebuje. Ale kolem jsou jen samé lesy a jezera, do jiných měst to máme strašně daleko.
Kolik hodin vám zaberou cesty k venkovním zápasům?
Nejblíž to máme do Jyväskylä, asi dvě hodiny. Pak už se všechno pohybuje kolem čtyř hodin. Dost času strávíme v autobuse. To je asi jediné negativum na tomto angažmá, jinak si nemůžu na nic stěžovat.
Už jste si na náročné cestování zvyknul?
Je to lepší, zezačátku to ale bylo dost nepříjemný. Se spoluhráčem Tomášem Kubalíkem jsme si říkali, že cestování po Rusku bylo mnohem pohodlnější. Všude se létalo, měl jste určitý servis, což tady není.
Čím se zabavujete během volného času?
Kvůli tomu cestování ho moc nemám, furt jsem v autobuse. A když už je den volna, člověk většinou spí, protože toho má fakt dost. Jinak s Tomášem chodíme na stadión a tam se poflakujeme.
Berete jako velké plus, že v klubu máte krajana?
Předně musím říct, že s takhle dobrou finskou partou jsem se ještě nesetkal, kluci jsou bezvadní. Ale člověk je přeci jenom vždycky hodně rád, když má kolem sebe někoho s kým si může pokecat česky. I proto, že Finové jsou spíš rodinné typy, mimo stadión se moc nescházejí. I proto, že většina z nich už má kolem 23 nebo 24 let děti a věnují se jim.
Přítelkyně s vámi v Kuopiu nebydlí?
Snaží se za mnou létat, ale teď jsem tam zůstal sám. Měli jsme hodně zápasů, v podstatě bychom se vůbec neviděli, takže bylo zbytečné, aby tam byla.
Jak jste na tom s finštinou?
Ve Finsku je výhoda, že i každá prodavačka umí anglicky, takže si v pohodě vystačíte s ní. Za ta léta už finsky dost rozumím, ale že bych mluvil? To vůbec. Radši to ani nezkouším.
